Goyovy přízraky

Goyovy přízraky znamenají ve Formanově tvorbě značný odklon od zažitého schématu soustředění se na výjimečného jednotlivce. Není to Goyův životopis. Není to vlastně ani o Goyovi. Je to Formanův film, ne formanovský film. Je to film o lidech. O lidech a jejich osudech, které ničí politické systémy, jejich změny a samozřejmě lidé samotní. Goya a otec Lorenzo představují dva způsoby přežití. Goya maluje. Nejdříve realitu Španělska sužovaného inkvizicí, potom válku s Francií. Sám ovšem událostmi proplouvá nerušeně, chráněn mocnými příznivci, osobami režimu. Konfrontován s osudem své dávné můzy však pocítí povinnost pomoci. Otec Lorenzo slouží věrně inkvizici. Doslova na vlastní kůži však ochutná to, co dříve strojil jiným, přesvědčí se o slabosti slov o síle víry a je nakonec sám pronásledován, prchá do revoltující Francie, odkud se vrací jako hlasatel slov o Svobodě, Rovnosti, Bratrství a také vybaven výkonnými pravomocemi. Nakonec je však semlet vírem událostí a vlastní minulostí. Zajímavý je vývoj a atmosféra děje, například do uvěznění Inés (Natalie Portman si u mě neuvěřitelně šplhla) poměrně poklidné, pak velmi drastický a nečekaný skok na mučidla (pro diváka stejně jako pro onu dívku). Stejně vynikající a netuctové je znázornění vztahů mezi postavami (vztah Ines k Lorenzovi, Stockholmský syndrom par excellance). Posun o 15 let je poněkud násilný, ale pro další vývoj pochopitelný. Kdo co zasívá to sklízí. Konec s károu je naprosto odzbrojující. Povšiml jsem si zjevných narážek na "vývoz demokracie" a rozdělení na lidi "hodné svobody" a "ostatní". Po vizuální a hudební stránce je film výborný, korunu všemu nasazují herci, zmíněná Natalie Portman, Javier Bardem i Stellan Skarsgård zapadají do rolí perfekně. Kolem a kolem, vynikající ztvárnění těžkého historického údobí Španělska. (04.02.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Formanove historické 'do tretice' sa nevydarilo podľa predchádzajúcich počinov, no oproti iným súčasníkom si svoje poctivo po siedmich rokoch odtočil, na vycibrenosť nezabudol a mňa nesklamal. Herecky zvládnuté, režisérsky detto, scenár pozadu. Prvá časť je bravúrna. Inkvizícia, mučenie a s tým spojený tragický príbeh, ktorý sa odohráva znamenite originálne popri živote slávneho maliara, nemohol byť načrtnutý lepšie. Výraznou časovou zmenou sa výrazne mení aj priebeh a feeling deja, Forman (ako scenárista) akoby prenechal zvyšok svojmu scenárovému kolegovi. Alebo naopak. Našťastie s tou zmenou sa dá po čase vysporiadať a po pár hodinovom uležaní v hlave dávam kvalitné štyri. 80%. (25.04.2008)

Po všech těch negativních ohlasech, komentářích a recenzích jsem se trochu bál...ale zbytečně. Goyovy přízraky nejsou vůbec špatný film, žádný propadák se nekonal, není to ani zdaleka Formanova ostuda nebo známka přechodu za zenit... Zklamáním to může být pro někoho, kdo čeká životopisný film a nemá chuť se nimrat v nějakých hlubších souvislostech..... Tady ale (z mého pohledu) nejde o individuální příběhy jednotlivých lidí, Forman se snažil načrtnout princip vlády ideologií - a že věděl moc dobře, o čem točí... Jeho zkušenosti s nacistickým i komunistickým režimem se už z podstaty neliší od těch, které byly zobrazeny v tomto filmu. Tady nešlo o primární útok na katolickou církev (byť by to u Jean-Claude Carriéra, dvorního scénáristy Luise Buńuela, nebylo až tak překvapivé), nešlo ani o konkrétní osudy pološílené dívky hledající své dítě, nýbrž šlo o reflexi dějinného kolotoče zvěrstev, ideologických výplachů, nesnášenlivosti, krutosti... Lze možná Formanovi vytknout jistou zkratkovitost, ale na druhou stranu řekl vše podstatné: Totalita vytlačila totalitu, násilí se prohodilo s násilím, symboly změnily svoji podobu, nikoli však podstatu. Historie se opakuje - lidé i nadále budou převlékat kabáty, prostituovat se, snažit se ovládat druhé, mít co největší moc, likvidovat názorové oponenty... Trochu mi zatrnulo při tom patnáctiletém skoku, bál jsem se, že Forman takhle stupidně odbyde jednu epizodu (Inés)... Vše ale mělo logické a velice působivé rozuzlení. Skvělým způsobem zahrál Javier Bardem, po technické stránce byl film také velice dobrý (i když nijak objevný). Silnou stránkou byla hudba Varhana Bauera. A že se vytratil Formanův rukopis? Eé... Tohle je stále Ten Forman... (23.03.2007)

No, mám takový dojem, že si můj oblíbený režisér ukousl moc velké sousto, které sice asi tak hodinu velmi nadějně žvýkal, pak mu však postupně přestávalo chutnat, až ho s velkým úsilím a přemáháním ke konci spolknul. Pan Forman v první půli rozehrál bezútěšnou a předem prohranou bitvu obyčejných lidí s církví a její inkvizicí, která slibovala více než solidní drama. Ale s příchodem Napoleona se celý příběh začal utápět v pochybné válečně-historické frašce ala "teď jsem na koni já a hele, už na něm sedí moje maličkost", ve které navíc režisér nechal udělat Skarsgårda hluchým, Bardema slintajícím a moji oblíbenkyni Natálku uvrtal do podivné dvojrole (na jedné straně bláznivá a zubožena oběť inkvizice, na druhé příslušnice nejstaršího řemesla na světě). Takže z tohoto bohužel průměrného filmu si budu raději pamatovat jen jeji první polovinu, výbornou hudbu a také krásnou scénu s církevním hodnostářem při "výslechu". (05.10.2011)