Goyovy přízraky

Mistrův velký přešlap. Kašovitý a vykalkulovaný scénář, kterému kouká ušlechtilá intelektuální konstrukce z bot jako sláma tomu nejposlednějšímu buranovi, zcela bezduché postavy (jen chabé odlesky Formanovy někdejší brilance v drobnokresbě charakteru), režijní pojetí vyvanulé až zatuchlé (hlavně davové scény evokují laciné televizní inscenace). Goya je tu něco na způsob product placementu – jeho jméno se hezky vyjímá, ale o jakékoli spekulativní psychologii génia, sice prosté, ale záživné (Amadeus!) si můžeme tak leda nechat zdát. Dojení emocí babskou maskou Natalie Portman a satanským mračením Javiera Bardema není hodné jednoho z nejvějších režisérů posledních desetiletí. Opravdu ne, první velký Formanův omyl. (03.03.2010)

Nebýt toho konce, tvářil bych se po celý film tak nějak neutrálně, průměrně a nedbale nudně. Goya byl člověk, z masa a kůže a tak i on je zde brán jako obyčejný člověk i když to v životě neměl dozajista jednoduché. Nejhorší je, že to může člověka potkat kdykoliv, kdekoliv a osud si nevybere zdali je to bohatý, hodný, zlý nebo chytrý člověk, každopádně se s tím popral jak nejlíp dokázal. Ten konec mě, ale dokázal šokovat, tak jak to celý film neuměl. Nádherná hudba a celá ta absurdita kolem toho jen dokazovala, že tehdejší atmosféra nebyla žádné kafe. Miloš Forman rozhodně umí natáčet, ale jak zde plno lidí řiká, dokáže také natočit film a i když je průměrný, na konci si dá tak neskonale záležet, že nedokáže být špatným. Goya nebyl výrazným člověkem, jako je řada jiných, ale dokázal se podepsat na historii Evropy, takovým způsobem, že bychom na něj neměli zapomínat a díky tomuto filmu hlavně připomínat. Miloš Forman nešokuje, ale dokazuje, že absurdita je všude kolem nás. (03.01.2008)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Výprava 9/10/// +Natalie Portman, historické události, poutavý děj -někdy je až s podivem jak si s námi (a postavami ve filmu) osud pohrává/// Bál jsem se toho, že to bude nudný příběh a jednom známém malířovi a překvapivě jsem se mýlil. Film vypráví historické události konce 18 století a začátku 19 století ve Španělsku kde jistý malíř Goya je tichým svědkem všech dějinných událostí a zvratů jež se v této rozvrácené době stali. I díky tomuto filmu začínám mít velkou oblibu v historických filmech, díky kterým se hodně dozvím z dějin nejedné země./// Celkem 82%/// (18.11.2010)

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)

Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o) (09.03.2008)