Transformers

Transformers jsou paradox, protože Bayovi fanoušci jsou z něj nadšení a i jeho zarputilí kritici uznávají, že se jedná buď o nejlepši anebo druhý nejlepši Bayův film po Skále._____ Jednak film splňuje nároky letního blockbusteru, kdy se děj dá shrnout do jedné věty ("příběh o klukovi a jeho prvním autu"), jednak jsou zde všecny režisérovy manýry (neschopnost udržet temporytmus, epileptický střih a zbytečné natahování dialogových scén, neznalost míry a povrchně kýčovitá videoklipovitá estetika z reklam) povýšeny nad koncept, protože se jedná o neuvěřitelně sebeuvědomělou podívanou. A hlavně jsou zde vytvořeny docela vychytralé alibi pro Bayův fetišizmus a mizogynii (film o transformuijících se autech na obří roboty nemůže být jiný než fetišistický, lidský prvek zde hraje výraznou roli a snižování ženy do polohy "rozhoďnožky" je zde pochopitelný vzhledem k tomu, že je nám přiběh podáván optikou mladého chlapce)._____ Transformers jsou podívanou, která pro 21. století znamená to, co takový E.T. - Mimozemšťan pro 80. roky a Jurský park pro 90.: splněným snem pro každého, kdo v sobě dokáže ještě probudit to vnitřní dítě. Vklad Spielberga, o kterém tolik mnozí píšou, ale nijak nerozvádějí, je vidět na tom, že přiběh je o mladíkovi, s kterým se každý může ztotožnit a jehož reakce opisují ty modelového publika filmu, přiběh je umístěn do předměstí, v němž nikdo netrpí rodinnými problémy, a tak si film může dovolit inscenovat útok pouštního transformera jako scénu z Čelistí, přilet Autobotů jako spatření dinosaura v Jurském parku či závěrečné rozmístění několika skupinek, jako tomu je v Blízkých setkáních třetího druhu. Tohle není film vyrovnávající se s traumaty z dětství, ani reflexe světa po 11/9 (viz Válka světů), ale ryze hračičkářský projekt, který sám komentuje svůj mediální původ, uvědoměle míchá asijské a americké prvky a vkládá do dění postavy, s jejichž hodnocením situace, a tudíž i celého filmu, se modelový divák může ztotožnit: Ano, Transformers jsou 100x lepši než Armageddon a je to cool. 100% pro jeden z nej. filmů roku 2007. (04.11.2007)

Tenhle film mi připomněl jeden dobrej vtip a za to má jednu hvězdičku navíc. Schválně vám ho řeknu, jestli se vám taky bude tak líbit (a vždycky si představujte, co ta ruka na příkaz dělá, ju?) Chlapovi utrhne ve válce bomba ruku a tak mu dají robotickou, ovladatelnou hlasem. Stačí jí říct: "Vezmi vajíčko!" a ruka vezme vajíčko nebo: "Otevři láhev kečupu!" a ruka otevře kečup. Jednou je takhle v hospodě a když po tom pátým pivku se mu už chce pořádně na ten hajzlík, tak si řekne, že půjde a že to udělá tou svou novou rukou, aby jako na všechny kolem udělal dojem. Přijde k mušli a říká: "Ruko, sundej mi kalhoty a podrž mi ho nad mušlí!" a ruka to během jeho činnosti udělá. "Teď mi ho otřep!" a ruka mu ho otřepává. "Ne tak silně! To už mi ho sakra rovnou urvi! AUUU! DO PRDELE! DO HAJZLU!" :D Tu druhou hvězdičku má tenhle film ode mě za výběr aut pro hodný roboty, protože to jsou vozítka jedna báseň. Zbytek filmu se mi nelíbil. Já nevím, možná jsem opravdu divnej, že se mi nelíbí tyhle píčoviny. Já se chci při koukání na film s postavama sžít, chci mít o ně strach, chci aby nebyly hloupý a bez citu, chci aby byly aspoň trochu propracovaný a složitější než puzzle o dvou kouscích, aby se nechovaly jako po lobotomii. Chci bejt napnutej, jestli holku svýho srdce dostane, jestli se mu povede pomocí vlásenky zachránit celej vesmír a ještě si mezitím odskočit na jedno pořádně vychlazený pivko a hambáče do World of Libresse... Vím, že od blockbusteru je chtít víc než jen slova přílišné očekávání, jenže... Jsem asi doživotní optimista. Když mohl tak bombasticky dopadnout Ironman, proč ne i tohle? Já vám to řeknu. V Ironmanovi jsou klišé. Kde taky ne? Ale je tam i ještě něco jinýho. Realismus (přinejmenším realismus Smrtonosné pasti 2, kde si hlouposti člověk ani nestačí uvědomit a jsou pryč) a taky perfektně propracovaná postava hlavního ne/hrdiny. Žádný banální trapný humor mi nevynahradí jednoduchost a bezduchost digitálních efektů bez příběhu nebo živých lidí. Protože to je to, o čem jsou filmy. O lidech. Někdy třeba zakamuflovaných do robotů, někdy do zvířat, nebo jiných potvor. Ale vždycky o lidech, jejich charakterech, touhách, přáních, hrdinství, zbabělosti, hlouposti, pýše, soucitu, pocitech, příhodách, zkušenostech... Pokud se do popředí dostanou místo lidí pouze digitální a zvukové triky, skončíme móc špatně. Aspoň co se týká vkusu. Ale nemůžu upřít Bayovi dokonalého obchodního ducha... (07.06.2008)

Od filmu o hračkách věru nečekám zázračný příběh, ale zde mě jeho duševní nahota iritovala v mnohem větší míře, než jsem očekával. Michael Bay by byl zázračným prodavačem v hračkářství, ale podat nějakým smysluplným způsobem celistvý příběh aniž by se divák nemusel za tvůrce stydět je pro něj očividně nepřekonatelný oříšek. Na obranu tvůrců však musím uznat, že napsat film o zlých a hodných robotech, co se vždycky seskládají do nějakého vozidla, aniž by z toho vznikla nevážná legrácka dost dobře nejde. Blockbuster jako vyšitý, příště však raději bez mé účasti...ledaže by se sympaťák Josh Duhamel nechtěl připravit o dobře rozjetou kariéru. Tak tedy napřesrok v kině, Joshi. (24.10.2008)

Podobně jako druzí Piráti z Karibiku ve mně Transformers probudili malého kluka. Jakmile zazněl hlas Optima Prima: "Before time began, there was The Cube..." ( http://www.youtube.com/watch?v=Tni-xcVMcpo&feature=related ), byl jsem ztracen a užíval si celé to dobrodružství jako by mi bylo znovu dvanáct. Tohle je navíc po Skále jediný Bayův film, kde mi ten jeho kýčovitý a přehnaně vlastenecký styl ani trochu nevadil. Paráda! (01.07.2010)

Na počátku byla Krychle aneb...když plechy tropí neplechy. Karel Čapek by zíral, jakou evolucí prošli čiperní metaličtí mimozemštané pod velením Optima "Dušína" Prima a kazisvěta Megatrona. Fetišista na západy slunce, americkou armádu a japonskou techniku Michael Bay posílá coby E.T. vzkaz domů: Nechte vlajky vlát, robůtky prát a robátka hrát. Cool, mum. Nebudu plýtvat prostorem na chválu a spíš se ptám, CO kukuřičnému dětskému menu od strýčka McBaye chybí? Větší adrenalinová nádrž, hudební plyn sešlápnout až na podlahu žihadla, bitevní pole jménem Země vyčistit od všech vývojově bezcenných humanoidů. Je to film o hračkách, tak proč je házet do kouta a redukovat na kovové maso, které se, když zrovna přijde na účet ILM kapesné od Spielberga, hlava nehlava mydlí? Vztahy v robotické komunitě jsou trestuhodně zanedbané. Není třeba násilím ověšovat každý zrezivělý šroubek otravně košatou mytologií ala Piráti, ale z narážek, emocí a průpovídek se dalo vytěžit mnohem intenzivnější drcení bránice i vřelých sympatií. Nečekala jsem hlubinnou psychologii a subtilní rozbory dětských traumat s vychovatelkou Optima Primea, ale pánská konverzačka nad jedním dobře vychlazeným olejem by potěšila. Méně důsledků, víc příčin. S hustotou lidské kůže na metr čtvereční to ale megaloman s peterpanovským komplexem přepískl. Úplně by stačila sympatická trouba zn. LaBeouf toužící po motorové kočkolapce a ( pro potěchu pánského…oka i po Megan Fox), jeden průměrný americký hrdina Josh Duhamel, za důchodce čiperný ministr válečných kouzel Jon Voight a za špunty dívenka s růžovým poníkem. Robotické archetypy (včetně jednoho gaye) jsou zase v kladné i záporné části spektra načrtnuty s neodolatelnou drzostí, ale málo se s nimi pracuje. Což zamrzí, protože když patetické „save the world“ proslovy recituje impozantní modrooké monstrum, když dobrosrdečný čmelák pomáhá v honu na spolužačku , když se multitrans Frenzy vzteká jako tříletý epileptik, když si imperátor Megatron hraje na Caligulu, chtělo se mi křičet: ještě, více, déle, rychleji  Nevyčítám Transformerům roztomilou směšnost, užívám si infantilní i patriotické trademarky, pomíjím logické lapsy i občasnou nepřehlednost akčních scén, ale zbytečné rádobyvtipné figurky a retardující člověčí (a čívaví) linie mi napoprvé bránily, abych se nad celým Transformerovem rozplývala stejně, jako nad jeho jednotlivými částmi. Napodruhé: Optimálně Prima. I neurony někdy potřebují dovolenou.devět:) (27.08.2007)