Inland Empire

Tiché šeptání ve tmě, psychopatické úsměvy, nebo flashbacky na divadlo s ušákama je geniální. Hudbu Davida Lynche miluju, je to jako když zavřete oči, a jste v jiném světě. Jeho melodie a hlas do vás pronikají a vznášíte se blahem, doprovází vás a vaše mysl ho přijme v plném rozsahu. Když jste sledovali Mulholland Drive jak sedí Betty na sedačce a masturbuje, vidíme v záblesku kamenného obrazu formu, která vyzařuje peklo uvnitř hlavní postavy, tahle forma je rozprostřena v celém INLAND EMPIRE. Bill Pullman řekl: " když jsem četl scénář k Lost Highway, nerozuměl jsem jedinému slovu". Myslím, že Laura Dern měla podobný pocit. Zda najdete styčné body příběhu a poskládáte v jeden celek, je jen na vás. (08.11.2013)

Ale tak Davide, co to kurva jako ma bejt? V podstate vsechny Lynchovo filmy se mi libily a jeho psycharny mam fakt rad, ale tohle byl asi Lynchovo nejslabsi kousek, ze ani nevim, co zkritizovat driv. Jednak delka filmu je naprosto smrtici a navic je film vzdy uz jakoby zakoncenej a Lynch tam vzdy neco prihodi a takle to je asi trikrat. Pak herci. Vetsinu jich neznam, takze je nemuzu moc komentovat, tak aspon ty hlavni. Jeremy spatnej neni, jen ma malo prostoru, William Macy je tu na nakejch 5 sekund a je tu naprosto zbytecne. A pak Laura Dern, vypada jak na drogach a nevyspala, neustale se silene demente kreni jako kdyby mela krece a silene zestrala, fakt se na ni skoro nedalo divat. Dale hudba, Lynch si ji vymyslel tentokrat sam a popravde receno, vcelku hnus. Zazni asi dve tri slusny pisnicky, ale jinak je to jen takovy huceni a duneni a to je opruz. Dale kamera. Jak kdyby ji dostal do ruky nakej amater, tak otresnou kameru jsem uz dlouho nevidel. Diky tomu celej snimek vypada tak trochu amatersky. Co se tyce samotnyho pribehu, sel jsem na to s tim, ze to samozrejme nepochopim, ale to mi u Lynche nevadi, pac vytvari skvelou atmosferu, ale tohle byla jen jedna velka nuda bez atmosfery, pouze s ubijejicima dialogama, misty prerusena nakou lekaci scenou. Obri zklamani. Po druhym skouknuti jeste hvezdicku uberu, tohle je totiz fakt nekoukatelna sracka rozpadajici se na nic nerikajici a nudny sceny, ktery se vetsinou silene tahnou a cely je to fakt otresne natoceny, ta hvezdicka je jen za par (fakt minimum) scen s jakymsi napadem a atmosferou a za Ironse. (26.07.2007)

Mám rád v podstatě všechny filmy Davida Lynche před Inland empire. Nikdy mi nevadila jeho snaha odkrývat lidské podvědomí a tím znepřehledňovat samotný děj. V jeho předchozích snímcích byla krom touhy experimentovat a natočit něco originálního ale i snaha vyjít s divákem. Ta v Inland empire naprosto chybí. Tři hodiny dlouhý snímek postrádá režisérův typický humor (pokud to tedy humor kdy byl:), vizuálně je až odpudivý (rozmazaná digitální kamera je na plátně příšerná), a nejoriginálnějším motivem jsou několik let staré příběhy rodiny králíků. Je sice jednoduché říci, že Lynch nenatáčí samoúčelné experimenty, ale že jeho dílo je výsledkem dlouholeté autorovy snahy pohrávat si s lidskou psychikou. Jenže Inland empire na mně vůbec nepůsobil jako film. Spíš jako slepenina zdlouhavých záběrů postrádající schopnost vtáhnout diváka do děje. Myslím, že celému projektu by slušelo spíš rozdělení na části a uvedení na internetu. Doporučit někomu, aby na to šel do kina bych se asi neodvážil. (08.07.2007)

Nechápu proč je ten film tak dlouhý! Být poloviční, tak o něm budu asi prohlašovat, že je to mistrovské dílo, které nemá obdoby. Ten film nejde pochopit (to mi nikdo nevymluví - opravdu připomíná výlet do chaotického vniřního světa lidské hlavy - jako procházka po záhybech našeho mozku), ale jeho působení na emoce je tak silné, že je člověk jako v transu (který ještě posiluje výborná hudba)....tedy po určitou dobu. Protože to, co je silné v kratším úseku, při neúnosném natahování ztrácí svou razanci a stává se téměř otravným. Já chci vidět 90 minutovou verzi!!! A ještě něco - digitální kamera Lynchovi nesluší, a jeho záliba v Lauře Dern, která už ve dvaceti letech vypadala na čtyřicet, mi soustavně nedochází. (09.07.2007)

V úvode chcem urobiť prehlásenie: Lyncha mám nesmierne rád, patrí k mojim najobľúbenejším režisérom, videl som skoro všetko, čo kedy natočil a nesmierne som si obľúbil jeho štýl rozprávania, točenia a "rozmýšľania", jeho postup rekonštrukcie a "dekonštrukcie" príbehu, jeho zmysel pre nálady, atmosféru, jeho castingy, jeho podivínsky "čierny" humor, jeho témy a narábanie s rôznymi filmovými i "životnými" klišé a podobne . . . A teraz ešte jedna informácia: mám osobný rebríček najpodivnejších a najčudnejších filmov, aké som kedy videl - sú to všetko filmy, ktoré tu na csfd majú hodnotenia cca okolo 50% (+/-) v škále od odpadu po 5*, názory sa veľmi rôznia a ja sám som mal (resp. aj mám) veľký problém urobiť si o nich jednoznačný záver - či je to výplod nepochopeného génia alebo ešte nepochopenejšieho netalentovaného "břídila" či opačne - úplne obyčajná hlúposť alebo film s istou kvalitou, len rozpačito podaný . . . skrátka filmy, ktoré majú akýsi veľmi zvláštny náboj, upútali ma, no spúsobujú ťažkosti pri rozhodnutí na akú stranu sa pri ich hodnotení jednoznačne postaviť, i keď zatiaľ prevažuje stanovisko, že sú to kvalitné filmy, len s nejakým prapodivným fluidom (filmy ako "Povaha vecí", "May", "I love huckabees", "The Goddess of 1967" . . .); Až doteraz sa v tejto tabuľke nenachádzal ŽIADEN filmy Davida Lyncha - všetky počínajúc Mazacou hlavou a končiac Mullholandom sú samozrejme komplikované a určitým spôsobom netradičné a zložito skonštruované, no pri každom som mal katarziu, pocit, že sledujem dielo génia a po ich skončení som strávil mnoho minút či hodín premýšľaním o filme a stále sa k nemu vo veľmi dobrom vraciam pri rôznych príležitostiach, keď sa snažim tieto diela rôznymi spôsobmi interpretovať, či si len zaspomínam na niektoré perfektné scény. Lenže tu som prvý krát zapochyboval. Nie ani tak o tom, či nás Lynch klame - rozhodne to je génius/psychopat, umelec/šialenec (všetko tomu nasvedčuje, jeden film nemôže pochovať desiatku ďalších), ale či to už trochu nepreháňa, či "umenie" a výpoveď nepodvolil snahe zmiasť diváka, rozložiť príbeh, vniesť do filmu svoju neurotickú víziu myšlienkovej i formálnej neuchopiteľnosti. Pdobné tendencie na rôznych úrovniach hlasno deklamujú (či už tvorbou priamo alebo rôznymi snahami) aj ďalší moji obľúbený tvorcovia ako Greenaway alebo Kitano, lenže Lynch to nijako neprízvukuje a napriek tomu to robí "najsvedomitejšie" (?). Možno som len "zmäkol" a nebol som práve na tej vhodnej (a veľmi úzko špecifickej) vlnovej dĺžke potrebnej pre sledovanie filmu, ale zdalo sa mi, že jedinými divákmi, pre ktorých potešenie a možnú radosť z rozlúštenia myšlienky a rekonštrukcie deja je Inland Empire natočený sú Lynch (a eventuálne jeho psychoanalytik); Film je nehorázne náročný na sledovanie, pozornosť a kladie ešte o čosi viac otázok ako iné filmy - kdežto pri ostatných sú to otázky, na ktoré sa vám chce hľadať (či si vymýšľať) odpovede, pri týc (13.01.2008)