Inland Empire

Keď sa idem dívať na Lyncha, je mi jasné, že sa nedočkám klasickej scenáristickej osnovy s dejovým rozuzlením. Niektorí - na moje nemilé prekvapenie - potrebujú mať všetko vysvetlené, zanalyzované a prestreté na podnose, akokeby nevedeli využívať vlastnú fantáziu, vo filme nejde predsa vždy len o to, čo tým chcel autor povedať, ale o absolútnu slobodu, že si film môžeme vyložiť po svojom a nikto nás nemôže odbiť tým, že sme to nepochopili. Toto však platí o Mullholand Drive, pri ktorom - ako tvrdí Tosim - nezáleží, či ho chápeme, či dáva zmysel. Omnoho dôležitejšie je to, že ten film disponuje schopnosťou diváka pohltiť svojou tajuplnou atmosférou. Inland Empire však nemá kúzlo. Pekelne nudí, postráda magický vizuál a božskú hudbu Badalamentiho. Veľká škoda, pretože Lynchove myšlienkové procesy ma bavia a vie mi vždy zaťažiť myseľ na veľmi dlhý čas. Inland Empire je však omyl a nemal nikdy vzniknúť. (25.07.2011)

Totální výmaz. David opět vysadil prášky a seznamuje nás se svou další nádhernou noční můrou. Můrou krajně nevhodnou pro kardiaky, nedočkavce a především "normálně" či "racionálně" přemýšlející osoby. Někdo nebude s to dokoukat do konce, někdo zatouží zhlédnout Inland Empire okamžitě znovu (ať už kvůli touze topit se ještě chvíli ve skvostně schizofrenní atmosféře snímku, či proto, že mu Lynch jednoduše rozerval mozek na kusy a udělal z diváka nechápající slintající trosku, která se však přesto nechce jen tak lehce vzdát a hodlá dál pátrat po smyslu...nesmyslu) - žehnám druhé skupině a pokorně si stoupám do řady... (06.07.2007)

Lynchovo jméno uctívám, kudy chodím, ale pokud jde o Inland Empire, musím se zahanbeně přiznat, že jsem se na to zkoušela dívat celkem třikrát. Dvakrát jsem usnula a potřetí jsem usoudila, že užitečnější bude jít ven hrabat listí. A jediné, co mě napadalo, byl vtip, co dostanete, když necháte Lynche režírovat remake Kmotra. Nabídku, kterou nelze pochopit. (05.11.2010)

Zdá se, že Lynch tentokrát tematicky koketuje s Stanislavského metodou fyzického jednání a psychického splynutí s postavou, přičemž neváhá fikční svět filmu propojovat s tím reálným. První hodinu z necelých třech jsem si říkal, že tomu filmu celkem dobře rozumím, pak se ale Lynch utrhne ze řetězu, naprosto bourá dosavadní celkem kontinuální vyprávění a je stále těžší najít v příběhu nějaký klíč. Budu se na to muset podívat ještě jednou, problém ale je že tento tříhodinový film je z diváckého hlediska velmi vyčerpávající, k čemuž navíc napomáhá i Lynchova schopnost útočit na divákovy vjemy a korigovat jeho emoce a tak se z Inland Empire stává opravdu hutný zážitek. Lynchova práce s kamerou je velmi netradiční až nepříjemná, svůj účel ale plní, i když takto neučesaný vizuál mnohým nejspíš nesedne. Spoustu scén jsem upřímně nepobíral a spolu s Mazací hlavou se jedná o Lynchův nejhůře stravitelný film…což ale neznamená, že by byl špatný. Po důkladnější analýze ho možná více docením. (05.02.2010)

Nechápu proč je ten film tak dlouhý! Být poloviční, tak o něm budu asi prohlašovat, že je to mistrovské dílo, které nemá obdoby. Ten film nejde pochopit (to mi nikdo nevymluví - opravdu připomíná výlet do chaotického vniřního světa lidské hlavy - jako procházka po záhybech našeho mozku), ale jeho působení na emoce je tak silné, že je člověk jako v transu (který ještě posiluje výborná hudba)....tedy po určitou dobu. Protože to, co je silné v kratším úseku, při neúnosném natahování ztrácí svou razanci a stává se téměř otravným. Já chci vidět 90 minutovou verzi!!! A ještě něco - digitální kamera Lynchovi nesluší, a jeho záliba v Lauře Dern, která už ve dvaceti letech vypadala na čtyřicet, mi soustavně nedochází. (09.07.2007)