Inland Empire

EDIT po druhém zhlédnutí: V podstatě jednoduchá historka o nevěře, vině a trestu (dva muži, dvě ženy, dvojnásobná vražda šroubovákem), založená na údajné polské legendě, která se prolíná časem. Čímž mi to hodně připomnělo film Zemřít znovu od Kennetha Branagha - včetně motivů a podobnosti vražedné zbraně (zde nůžky). A krapet to odkazuje i na Dickensovy duchy minulých a budoucích Vánoc. Zde jen místo duchů Vánoc cestu za prozřením vlastních chyb začíná a zakončuje podivná vědma. Historka je však podaná ozvláštňujícím Lynchovým rukopisem, který navíc jednotlivé časové roviny prolíná (přičemž celá střední část je věnovaná opět svéráznému převyprávění oné údajné legendy (skutečně netuším, jestli existuje, nebo si ji Lynch vymyslel). Překvapilo mne množství biblických odkazů - nejen to vyprávění o apokalypse, ale třeba ten shluk holek, co průběžně tancují disko, odkazuje na Ježíšovo „kdo by na ženu jen žádostivě pohleděl, už v srdci zhřešil“ - tedy zde máme sbírku holek, s nimiž muž (Billy) zhřešil. Jinak je dobře, že jsou odlišeny postavy jakoby reálného života a filmu, protože Billy víme, že je filmová postava ze scénáře napsaného podle oné údajné polské legendy, a hned do sebe scény, kde se mluví o Billym zapadají. Vnitřní říše je náš vnitřní svět, naše myšlenky, to, co jsme kdy udělali špatně, svědomí. Laura Dern zde vypadá až nezvykle staře, s povislými koutky rtů, ale hraje výborně - často není poznat, kdy hraje svou postavu, nebo kdy hraje, že její postava hraje svou roli. Ale jinak tedy je hodně znát, jak moc na ní Lynch ujíždí. :-) Velmi dobrá je její „zpověď“ (a opět tu máme křesťanské téma), kde opět hraje trochu jinak, ale velmi dobře. Film nabízí i určitá další drobná témata navíc - např. jak moc nás ovlivňuje naše minulost, náš včerejšek, a pokud to nevíme, jestli má smysl myslet na budoucno. To mi přijde jako zajímavá myšlenka. A pak samozřejmě ten závěr - určitá nutná vlastní oběť pro nápravu křivd, které dotyčný člověk způsobil. -------- Původní starý komentář: Režisér David Lynch si nějaké filmové servítky nebere. Přesto jeho sugestivní, někdy až raušový styl vyprávění přitahuje mnohé fanoušky. Tentokrát však asi poněkud přestřelil. Pokud jste někdy četli na FFFilmu recenzi Františka Fuky na tento snímek, musím říct, že nic výstižnějšího mne nenapadá a rád bych jeho originální recenzi zopakoval. Žel, nejde to. Inland Empire je zvláštní sled scén, které spolu navzájem nesouvisejí už od počátku ani vzdáleně. Sledujeme jakési rape home video se znásilněním, jakýsi sitcom, možná že dokonce divadelní, kde místo lidí chodí a mluví králíci (tedy lidé za králíky převlečení), posléze se konečně objeví jakýs takýs náznak příběhu herečky, které se její role začínají prolínat do všedního života... Celé to však působí neskutečně nabubřele a zbytečně, navíc snímané zrnitou digitální kamerou, ze které samotné už je na zvracení. A pokud Southland Tales vypadají jako sebeukájecí film pro pana režiséra, tady by se to dalo říci dvojnásob. Navíc tříhodinová stopáž totálně odbourává jakýkoliv pokus o soustředění se na dění na plátně (resp. obrazovce), a to i kdyby největší Lynchův fanda chtěl pochopit, oč vlastně jde. Pouze pro těžce otrlé fanoušky Davida Lynche, kteří i zde budou chtít - naprosto zbytečně - hledat a najít nějaké souvislosti. (29.10.2018) (méně) (více)