Vratné lahve

Překvapivě špatně natočené scény v polovině první (pád z kola... he?) kontrastují s velmi dobrou polvinou druhou. Jan Svěrák je jediný filmař u nás, který dokáže věrně audiovizuálně načrtnout jakoukoli náladu (tady hlavně tu stařeckou melancholii), kterou jeho tatínek okořeňuje svým typickým charismatickým chraplákem. Staří lidé budou unešeni, mladí zamyšleni. Neveselá, ale stoprocentně věrná ilustrace partnerského soužití má navíc opravdu silný chuťový jazyk. A Jiří Macháček je úplně poprvé od Samotářů důstojným hercem a ne jen další karikaturní variací na Jiřího Macháčka. (27.02.2007)

"Můj manžel je vážně nemocný člověk. Má slabé srdce a silnou prostatu." Tímto komentářem sděluji světu obavu, že až se dostanu do věku, ve kterém by mi kterákoli jiná civilizovaná společnost začala vyplácet důchod, tak tento snímek bude u mě za pět hvězd. Starší z rodu Svěráků má totiž téma stárnutí brilantně prožité, takže kdyby méně často mokře snil a více tlachal se sebrankou z Divadla Járy Cimrmana, tak bych byl určiě spokojenější. (09.07.2012)

║Rozpočet CZK 34miliónov║Tržby USA $-║Tržby Celosvetovo $9,497,617║ s tržbou $6,069,821 je to zatiaľ(k 5.10.2008) komerčne najúspešnejší film v Česku __Režisér Jan Svěrák dokázal že stále vie natáčať výnimočne poňaté príbehy s určitou dávkou nostalgie na staré dobré časy, taktiež to platí na jeho otca ktorý sa opäť predviedol v tom najlepšom možnom svetle a takmer si ukradol svojou postavou celý film pre seba, našťastie okolité herecké obsadenie výborne sekunduje a tak vzniká jeden z najlepších Českých filmov za posledné roky. /videl v kine: 90%/ (31.12.2007)

S odstupem času se nemůžu zbavit pocitu, že ten film vznikl tak trochu pro klid v rodině a že jej právě dominance Zdeňka Svěráka sráží. I tak ale vynikající záminka k obnovení důvěry v český film díky herecké přirozenosti, lehkonohému řemeslu a vtipu, který kamufluje spíš depresivní životní moudra. 70% a škoda kola. (02.03.2007)

Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. (13.08.2007)