Skrytá identita

Tohle že má být nejlepší film roku 2006? Tedy, neviděl jsem mnoho výplodů loňské produkce, ale jestliže tenhle má být to nejlepší, pak snad ani nechci vidět jiné. Anebo jo - viděl jsem totiž Borata a ten je i bez 4 Oscarů nejméně o 30% lepší než toto. Upřímně, Martin Scorsese mě zklamal, a to tak, že velmi. Tři hvězdy jsou vpodstatě jen za jména, jinak je to těsně nad 40%. Těžko říct, co se podílelo na nevýrazném vyznění více, zda scénář, či režie, jedno je ale jisté - tomu filmu chybí šťáva. První hodina byla sotva na 1 hvězdičku, záplava vulgarit nebrala konce a motivace či charaktery postav byly nastíněny jen velmi povrchně. Pak se to sice trochu zlepšilo, do děje přibyla akčnost, ale ve finále mi opět unikala logika věci. Scorsese působil unaveně už svými Gangy New Yorku, tento nový film ale předčil veškerá má očekávání. Natočit jej někdo jiný a s jinými herci, byl by možná zralý na odpad. (30.03.2007)

(1001) Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.) Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo). Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona. Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím si taky myslím, že zařazení prologu nebylo nutné, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo společné. A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.) -"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself." (29.07.2018)

V požehnaných čtyřiašedesáti letech přináší pan Režisér tak precizní gangsterskou pecku, až mohou jeho o generaci mladší kolegové jenom tiše závidět. 150 minutový výlet mezi nejvyšší policejní a mafiánské šarže je vyprávěn s neskutečnou lehkostí, maximálním citem pro odvrácenost obou světů (podaného skrze osudovou lásku k jedné ženě) a taky s naprosto božskou dávkou mrazivě černého humoru. V tomto díle nenajdete zbytečné filmové okénko, natož tak scénu. Scorsese opět stylizuje násilí jako běžnou životní rutinu, což v samotném závěru poruší jenom proto, aby si z divákem trochu odlehčeně pohrál a ukázal, že ani on se nemusí brát smrtelně vážně. Promenuje se zde herecká sestava těch největších borců, ať už strhující DiCaprio, uvolněný Damon (řeči o přehrávání jsou kecy!), přes ďábelského Nicholsona až k naprosto geniálnímu Marku Wahlbergovi. Vše podbrnkává stylový hudební doprovod, Pink Floydy počínaje a strhujícím punkovým nářezem Dropkick Murphys konče. Po skončení jsem měl chuť na jediné: klidně si zopakovat tento koncentrát dokonalosti znovu! (12.11.2006)

Scénář: William Monahan .. Původní film resp. celou trilogii hongkongských kriminálek Volavka znám .. mínus pro Departed!? _ Začnu tím co se mi nelíbilo na jejich americké verzi. Největší problém jsem měl v první polovině filmu s kostrbatým rozjezdem a někdy až nepříjemně chaotickým střihem scén a prostřihy v různých liniích příběhu. Očekával jsem spíše táhlejší pasáže, tohle mi zrovna nesedlo, naštěstí v druhé polovině se tato stránka ustálila do přijatelné polohy. Další problém vidím v samotném scénáři. Už námět původní Volavky nebyl z kategorie originálních, avšak příběh stál zejména na režii a hercích. Amerikanizace zápletky mi přišla místy notně nevěrohodná až úsměvná (čipy pro rakety, čínští překupníci, FBI..). Martin Scorsese (jak asi každý ví) byl nejsilnější právě v tématech gangů a mafiánů, jenže tento projekt není autorsky jeho, zejména po té scénáristické stránce, kdy se nemohl opřít nejen o reálnou minulost děje, ale i o své nabité zkušenosti a na tomto postu mi citelně chyběl. Zato na režijním postu se předvedl ve starém dobrém světle. A tím přecházím ke kladům snímku. Jeho režijní cit pro zajímavé scény a napětí spolu s mistrem kamery Michaelem Ballhausem tvoří spoustu skvělých momentů. Howard Shore se v Martyho týmu také slušně zabydluje a hudebně velmi pomáhá dotvářet atmosféru. Kapitola sama pro sebe jsou herci. Leonardo DiCaprio je excelentní, věřil jsem mu každé gesto, emoce a jen dokazuje, že Scorsese vsadil při obsazení postu svého nového dvorního herce na správnou kartu! Vedle něj je Damon špatný herec! Vadil mi také Jack Nicholson i jeho postava - měla zbytečně mnoho prostoru a grandióznější na tomto postu by byl spíše veterán šílených mafiánů Joe Pesci. The Departed je prostě remake s tím, že to sebou nese jistá rizika pro filmové fajnšmekry, kteří si původní snímek sehnaly mnohem dříve, než padl do rukou americké produkci. Kdo totiž neviděl Volavky, bude v závěru filmu blaženě vydýchávat neotřelé (na Hollywood až nečekané) finále příběhu a nejspíše bude díky tomuto vyústění schopen jít na mety nejvyšší. Mě se tam, také kvůli v úvodu popsaným důvodům, dostat nepodařilo. _ 85%. (26.10.2006)

Problém tohohle filmu je, že je Scorseseho nejúspěšnější, i když zdaleka ne nejlepší. Možná je to dokonce jeho nejhorší z těch, co jsem doposud viděl. Přesto je to ale čtyřhvězdičkové dílo, i když s odřenýma ušima, protože Scorsese prostě točit umí a má čich na herce, takže se z toho vždycky nějak vykroutí. Hlavně závěr obsahující slušnou dávku cynismu se mi líbil. 70% (22.05.2010)