Obsahy(1)
Z tvorby významného českého dramatika, spisovatele, režiséra a scenáristy Oldřicha Daňka vám nabízíme další útržek z běhu času, jak sám dramatik řadu svých her označuje, jenž vždy staví především na hereckém mistrovství – v tom dnešním (který se úzce dotýká válečných obětí) jsou těmi mistry, pod režijní taktovkou Pavla Háši, Josef Vinklář a Viktor Preiss. V době první světové války, během právě probíhající bitvy u Verdunu (1916) předkládá mladý kapitán armádního sboru, bakteriolog Alexander Fleming, hlavnímu generálovi svůj spis, svou práci. Snaží se dokázat, že dezinfekce hlubokých ran zraněným vojákům neprospívá, ale přímo škodí. V té chvíli ještě nikdo netuší, že běh času prokáže jeho pravdu a že se Fleming stane v budoucnu nositelem Nobelovy ceny za jeden z největších objevů moderní medicíny, za objev penicilínu… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
,,Kapitáne, vy jste Skot že? Máte skotské jméno... Mám doma v Anglii skotského teriéra, je také tak neústupný.... '' ------- Uh.. Ty krabe! Na tohle jsem narazil úplnou náhodou! Fakt se divím, že soudruzi tenkrát mezi různými studiovými TV inscenacemi nechali natočit i toto. Snad to byl ten silný protiválečný podtext. Je obrovskou škodou, že herci mají vizáž osmdesátých let, tedy vlasy až na krk a nezbytné účesy na pěšinku. Jinak bych tomu neměl co vytknout ani co se týče snahy o dobové zpracování. Obsazení herců je doslova elitní a krom pidi role řidiče ambulance Vyskočila si celou hodinu vystačili jen tři herečtí velikáni jmen Vinklář, Preiss a Rösner. Strhující a skvělé. Víc nemám co dodat. Tohle je za 5 listů z toho tlustého fasciklu. * * * * * ()
Vpravdě až filosoficky vystavěný rozhovor dvou, válečnou mašinérií zmítaných, jedinců, kdy každý má tak trochu tu svou jedinou a logickou pravdu. Generálem, prostřednictvím Vinklářových úst, vyřknutá otázka: "Jak si můžete být jistý, že tato válka někdy skončí a jak si vůbec můžete být jistý tím, že válka není přirozeností člověka?", ve mne rezonovala ještě hodně dlouho. Skutečná tragická podstata této inscenace, jakoby nebyla tím nejdůležitějším, ustupuje do pozadí, aby nechala zazářit především dialog samotný. Vinklář s Preissem rozhodně jeho naléhavost a brilantnost nijak neotupují, právě naopak, vydařené herecké obsazení. ()
Josef Vinklář s nádhernou přesností vystihl postavu generála, který je naplněn despektem z vývoje první světové války. Z toho, jak velký rozsah válka nabrala a z toho, kolik mladých životů kvůli tomu zhaslo. A uvědomuje si, že díky své pozici na tom i on má svou část viny. Věnuje zdánlivě přehnaně velkou pozornost uměleckým předmětům kolem sebe, ale to jen proto, aby své myšlenky alespoň na chvíli oprostil od válečných hrůz. Návštěvu mladého lékaře (Viktor Preiss) vnímá podrážděně: jak mu může někdo, kdo nemá se zákopy osobní zkušenost, radit? Název sice slibuje dialog, ale mluví hlavně generál. Jeho slova se nikdy nepřeklopí do realitě vzdálené filozofické úvahy a díky poměrně krátké stopáži také nepřestanou nudit. Známá slova Jana Wericha, že "válka je vůl", si díky této inscenaci uvědomíme ještě intenzivněji. ()
Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera). ()
,,Důkazy jsou na nic, když jim lidé nevěří." Bravurní dialog z pera Oldřicha Daňka coby epizoda ze života jednoho z nejvýznamnějších objevitelů medikamentů a průkopníků v oblasti tzv. "váleční medicíny" z období 1.světové války, jehož jméno se vlastně dozvídáme až v samotném závěru celého příběhu. Vynikající Viktor Preiss a ještě luxusnější Josef Vinklář. Nezapomenutelné výroky o onech gobelínech na zdech, tlustých fasciklech a laboratórních krysách v týlu. :-) Použité dobové ukázky z frontů a bojišť 1. světové války skvěle přidávají na ponuré atmosféře dialogu. 95% ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Daňkova hra byla poprvé nastudována v pražském rozhlasovém studiu v roce 1967 se Zdeňkem Štěpánkem a Jiřím Adamírou. (Marthos)
Reklama