Ztracená duše

Brrrr, tak si můžu poznačit: můj druhý hlasitý výkřik během sledování hororu. :o) To jsem si ještě během první půlhodiny málem v duchu stěžoval, že sice to vypadá hodně zajímavě, ale žádnou děsivou atmosféru to zatím na mě nedýchá. No jo, rafinovaný to režisér, rozehrát zdánlivě obyčejný příběh s kapkou mysteriózního tajemna a pak vybalit na diváka jednu prodlouženou primitivní lekačku... a jak jsem nahlédl do komentářů, potvrzuji si, že jsem oproti zdejším fajnšmekrům stále málo ostříleným hororovým divákem, když se mnou něco podobného dokáže otřást a navíc, když jsem neodhalil pointu ani trochu dřív, než hlavní hrdina, přestože jsem si jednou u toho řekl: nehraje snad ten Gassman tady rovnou dvojroli? Já však oceňuji, že s výjimkou oné první strašidelné scény (příp. možná i dvou dalších, kde ale děsivý výjev v té druhé již šlo po prvním prožitku plně předvídat) Dino Risi vůbec nesází na prvoplánové lekačky, spoustu krve, ani na žádné nadpřirozené šílenosti, naopak působivě s pomalu rozehraným napětím vtahuje do komorního dramatu, s temnou záhadou jednoho honosného domu a jedné rodinné historie uprostřed jinak prosluněných Benátek. Finále s odhalení krutého tajemství velmi zdařilé a v rámci žánru za mě vcelku pěkný psychologicky laděný kousek, dýchající zároveň tajemnem i romantikou. Líbila se mi i výtvarní stránka a ústřední hudební doprovod. [80%] (01.05.2022)

Nádherný film, který s lety zraje jak víno a který mi připravil výjimečný filmový zážitek. Na něm se podílela stejnou měrou celá řada skutečností: zasazení děje do úchvatných lokací (interiéry starého domu i exteriéry Benátek jsou zde absolutně bezchybně a představují podobně zásadní atmosférotvorný prvek, jako v Smrti v Benátkách); krásná hudba Francise Laie; nádherná kamera Tonina Delli Colliho; dokonalé obsazení a herecké výkony (pět chválu na ústřední duo Gassman & Deneuve by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa, protože to už dávno udělali jiní - mě osobně zde však nejvíce nadchla Anicée Alvina - herecký prostor její postavy sice není příliš velký a objeví se zde jen v pár scénách, ale osobně jsem byl z jejích půvabů zcela unešený, a je mi líto, že už s ní žádný další film nikdy neuvidím (zemřela chuděra velmi mladá, v 53 letech); a konečně jsem byl nadšený i ze samotného děje, při jehož emotivním závěru se v mi v duši rozlila příjemná posmutnělost. Bravo, Dino Risi! Viděl jsem od něj zatím jen 3 filmy, ale všechny byly zcela podobně skvostné. UPDATE 14.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě ten film nadchl stejně jako prve. Myslím, že Vittorio Gassman zde pravděpodobně dosáhl nejen absolutního vrcholu své herecké kariéry (alespoň pokud mohu soudit z filmů, které jsem s ním zatím viděl), ale že zde také převedl jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy zažil. On zde strhává veškerou pozornost na sebe a jeho postava je zde podobně fascinující, jako slepec Fausto ve Vůni ženy, kterého ztvárnil o 3 roky dříve. A i když už člověk předem zná závěrečné rozuzlení, stejně mu ten film pořád dokáže připravit delikátní filmový zážitek - třeba už jen těmi překrásnými lokacemi či dokonalým soundtrackem. Ztracená duše je velký filmový požitek pro každého, kdo docení krásu smutku. Zásadní (a také SPOILEROIDNÍ) citace z filmu: "Copak? Bojíš se mě? Bojíš se mě. Máš strach ze svého nebohého churavého strýčka. Napůl vědce, napůl blázna, napůl inženýra, napůl profesora. Jako dvě tváře v jednom zrcadle, jedna světlá, druhá stinná. Tino, vždyť jsme takoví uvnitř všichni..." (10.06.2018)

Vynikajúci mysteriózny film (žiadne giallo!), ktorý vyniká z vtedajšej talianskej hororovej produkcie tak famóznymi hereckými výkonmi na čele s Vittoriom Gassamanom ako aj zmysluplným emotívnym príbehom. Scenár je síce trochu rozťahaný, no atmosféra vyľudnených Benátok to celkom vynahradzuje. Skvelý kúsok a povinnosť pre všetkých fanúšikov talianskych hororov. PS: užívateľ "darkrobyk" spoileruje! (11.09.2016)

Docela slušné italské drama, které mě do jisté míry zaujalo svým dějem i hereckými výkony, ale na můj vkus se tu objevila spousta nudných míst, které mě pomalu uspávali. Nejzajímavější asi bylo konečné rozuzlení, kde jsem se dočkal i té tolik slibované psychologické hry. Ovšem označení psychologický horor je dost nemístné, protože o horor jsem tady za celou dobu nezavadil. (26.01.2010)

Hitchcockovským hororem lehce říznuté psychologické drama. Scénář hezky vznáší otázky a hezky na ně i odpovídá, závěrečná pointa mě překvapila, vše do sebe zapadá, je to hezky tajemné. Horší je to s udržováním napětí a s důvody všeho - ozubených koleček je sice hodně a šlapou spolehlivě ve složitém, diváka matoucím systému, na konci ale zbývá jedna otázka - bylo to všechno vůbec nutné? (02.01.2008)