Hory mají oči

Úvod je podobně stylový jako ten ze Snyderova Úsvitu mrtvých a slibuje velkou porci zábavy. Avšak tlející maso na pochodu je mnohem lákavější látkou k z-remake-ování, než-li zmutovaná banda horníků. I onen podtext, kterým se oháněl originál už v dnešní době ztratil na aktuálnosti. Proto se po chvíli z THHE stává zbytečný hororový přírůstek, kde mnoho záběrů na hory atmosféru spíše potápí. (15.05.2011)

Točit horor ve dne a ještě k tomu v poušti není snadný hned z několika důvodů. V mizanscéně (prostorem před kamerou) se totiž není o co opřít, máte postavy a za nimi prázdný panoráma a musíte vystačit pouze s tím, přičemž každá chyba je znatelná. Úlohu filmu navíc ztížil vykutálený scénárista, který zavelel rozvíjet strach ve dne, což obrací pravidla hororového žánru, ve kterým se ve dne chatuje (tj. plká) a v noci straší (tj. dekapituje). To vše pochopitelně kladlo maximální požadavky na režiséra i kameramana. (19.02.2008)

Francúzska brutalitka Haunte Tension (2003) ma pekne navnadila na ďalší tentoraz americký projekt mladučkého režiséra Alexandra Aja a zároveň som bol zvedavý ako dopadne po zásahu cenzúry a v dnešnej vlne remakov. Úvodná scénka určite zaujme a v maličkej miere dá tušiť čo nás asi čaká. A potom dlho dlho nič. Polovicu filmu sa nič nedeje (rozumej žiadny poriadny masaker). Ale zoznámenie s početnou rodinou, ktorá sa vydá naprieč púšťou karavanom, musí byť. Návšteva benzínky, odporučenie od pumpára na skvelú skratku, havária karavanu, hľadanie pomoci, ... to všetko zaberá polovicu filmu. Proste nič nové pod slnkom. Žiadny nápad, všetko je nemastné neslané. Herci niesú nijak oslňujúci, dialógy sú len tak aby sa nepovedalo a tak si povzdychnem za Ajovým Haunte Tension, kde to po prvých desiatich minutách bolo pekne husté. Našťastie potom nasleduje konečne prepad karavanu párom šialencov za zvukov drsného techna (hardcoru) a väčšina rodinky, ktorú tvorily mama, otec, syn, dve dcéry, jedna s manželom a dieťatom + dvaja vlčiaci, je v ťahu. Mutanti sú proste náležite drsný a rázny. To čo nasleduje potom je v rámci žánru slušným oživením a originálnym riešením. Vyriaďovanie účtov je husté, krompáče, sekery a iné exkluzívne zbrane zapríčiňujúce efektné úmrtia lietajú vzduchom, zásahy sú rázne, krvy je požehnane (zásah cenzorov nieje badateľný) a ego postáv hneď len tak sála z filmu. No, klasiku som nevidel, ale pochybujem že je lepšia. (20.05.2006)

Necenzurovaná verze je brutál jako prase. Hory mají oči jsou mým prvním setkáním s opěvovaným francouzem Alexandrem Ajou a to setkáním velice příjemným. Tedy příjemným v jistém smyslu slova. Násilí je na každém kroku a krví se rozhodně nešetří, dokonce by se dalo říci, že se s krví plýtvá. Aja se s ničím nepáral a natočil jeden z nejnásilnějších a nejkrvavějších hororů poslední doby. Prostředí pouště překvapivě není až tak pusté, jak by většina očekávala. Ne, za každým rohem, za každým kamenem či keříkem číhá nebezpečí a divákovi tuhne krev v žilách se stejnou grácií, s jakou tuhnou postavy na obrazovce. Samozřejmě nechybějí odlehčující, někdy až parodující scény (americká vlajka, americká hymna...). Na Emilii /Claire/ de Ravin se kouká nádherně, hlavně když si odloží a vystavuje se slunečním paprskům. Těším se na další Alexandrův film, neboť mě jeho počin opravdu potěšil. (24.10.2006)

Aja / to je boží jméno / si byl vědom, že nejen hory mají oči, ale i diváci a tak nám dopřál opravdu skvěle vizualně stvárněné dílko a dopřál nám, doslova oku lahodící zabijení. Napětí ve filmu připomíná petřínskou lanovku a prudce stoupá, bohužel někde mezi půlkou a cílem asi došel proud i s napětím. Sice rychle přispěchala na pomoc slečna brutalita, ale ta už druhou půlku nezachránila . Povedlo se však do brutality začlenit třeba americkou vlajku ta mě vždycky v hororech docela chyběla a za ten nápad fakt tleskám . Tak tedy je na čase přestat čumět na filmy a vzhůru na výlet, někam do hor a až se budete balit, nezapomeňte si vzít papouška ! (19.11.2006)