Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 267)
Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea ()
Neskutečný filmový zážitek. Jeden z nejsilnějších filmových momentů a zároveň jeden z nejlepších filmových konců. Film skutečnější než realita. Let číslo 93 není film, Let číslo 93 je dokumentem. Začínáme na letišti, kde je děj nejnudnější, pokračujeme v budově Řízení letového provozu, kde se film rozjíždí a závěrečná pětačtyřicetiminutovka je horská dráha emocí, úzkosti a beznaděje. Během prvních zjištění o únosech letadel jsem ani nedutal. Když zmizelo první letadlo z obrazovky radaru, divák narozdíl od postav ví co se stalo a jen mlčky sleduje a očekává, kdy už se to všichni dozví a jak budou reagovat. V poslední třetině se děj přenese do prostředí uneseného letadla, kde vzniká vzpoura samotných pasažérů proti odhodlaným teroristům. Při dobývání do kokpitu jsem ústa nezavřel ani na okamžik a zavřel je až po skončení závěrečných titulků. Pro mě osobně zatím nejlepší film roku. ()
Greengrass umí, to už je známá věc. Pod režii si vzal velmi citlivé téma a zpracoval ho úžasným způsobem, že i několik hodin po promítání cítím to chvění a mražení v zádech. Tento neobvyklý pohled z druhé strany, jak to prožívali na řídícím středisku, v armádě a hlavně v uneseném letadle je na tolik působivý, že nemám slov. Greengrass volil moudře, když vybíral naprosto neznámé herce. A ti to zvládli na jedničku, věděli do čeho jdou a dali do toho maximum, že si zaslouží obdiv stejně jako ti skuteční, kteří v uneseném letadle byli a zažili na vlastní kůži. I když jsem věděl, jak to bohužel má dopadnou. I tak jsem jim při závěrečné snaze o záchranu přál ať to stihnou a přežijí. ()
Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly. Zezačátku Greengrass geniálně vrací divákovi náhledem do dění v letových střediscích šok 11.září i se všemi zmatky ("Kam letí ty stíhačky?") a strnulým úžasem (garantuji vám, že ačkoliv jste viděli náraz druhého letadla do jednoho z Dvojčat aspoň stokrát, v Greengrassově podání vás z vizuálně provařeného záběru opět pořádně zamrazí). Posledních 40 minut se pak, počínaje únosem letadla, děje neskutečná emocionální jízda, při jejímž konci jsem měl, ve scéně kdy se pasažéři dobývají do pilotní kabiny, tep asi 220 a sbíral spadlou čelist z podlahy. A to i navzdory vědomí, jak to celé dopadne. Úžasné! A pokud se obávaté nějakého patosu, se záběry plnými hvězd a modročervených pruhů, obáváte se zbytečně. Na to je Greengrass až příliš velký formát. PS: Vzhledem k neuvěřitelné odvaze, kterou někteří cestující projevili a kterou film tak působivě zachycuje, se domnívám, že lepší filmový epitaf si jejich pozůstalí ani přát nemohli. ()
sakrys dobry emocionalni zazitek. neni to dokument neni to ani obycejny film, je to greegrasovske pojeti jedne strasne udalosti. A i kdyby to, co se tam udalo, nebylo vykresleno pravdive, jako dojemny pribeh lidi na okraji zivota funguje tenhle klenot na jednicku. Jinak jako kazdej Greengrasuv film (kdo nevidel Bourne Supremacy a BOURNE ULTIMATUM o hodne prichazi a je loser) A ja blbec sem zrovna u toho 10 minutoveho emocemi prosyceneho finale jedl obed. Fakt sem se necitil nikdy tak spatne. A ty sceny zniceni WTC jsou podany tak mrazive, az zamrazi :-). Takze suma sumarum doporucuji jako film, ktery zvetsil mou sbirku (ciste) 5ti hvezdickovych filmu 100% ()
Galerie (30)
Photo © Universal Pictures
![Let číslo 93 - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/472/159472449_b2fbcd.jpg)
Zajímavosti (34)
- Na snímku spolupracovaly také rodiny obětí. Produkci přinesly oblečení obětí, oblíbenou hudbu, knihy a oblíbené pamlsky, které pravděpodobně měli se sebou na palubě. (imro)
- Snímek za 15 milionů amerických dolarů utržil během prvního víkendu (28.–30. 4.) v americké distribuci 11,4 milionu a celkový výdělek skončil na sumě 31,4 milionu dolarů. (imro)
- K míře věrnosti událostí na palubě letadla režisér Paul Greengrass řekl: "Lidi se mě pořád ptají, jestli jsme si to či ono vymysleli. Ale tak to nefunguje. Jen máte obrovskou spoustu možností. Ani herci si nic nevymýšlejí. Mají obrovský talent pro objevování věrohodné verze pravdy. Součástí mytologie se například stalo, že se cestující proti teroristům rozjeli s vozíkem, ve kterém letušky rozvážejí jídlo a pití. Jenže to se nikdy stát nemohlo. Ve studiu Pinewood jsme seděli v opravdovém letadle s opravdovými vozíky a mezi námi byli opravdoví piloti a opravdové letušky. Takže jsme si říkali: 'Co bychom udělali, kdyby proti nám stáli chlapi, kteří nejspíš mají bombu a chystají se s tímhle letadlem vlétnout do nějaké budovy, přičemž naše jediná šance je zaútočit...? Vlezli bychom za vozík a tlačili ho uličkou? To sotva.' Daleko bychom nedojeli. Každá letuška vám řekne, že je peklo s těmihle věcmi i popojíždět, natožpak se na někoho řítit. Takže co? Asi bychom vybrali ty nejsilnější chlapy a prostě se vrhli kupředu. To zabere jen dvě vteřiny. Nemůžu dokázat, co se přesně stalo, jenom si můžu být jistý tím, co se určitě nestalo. Tím se trochu zužují možnosti. Prostě jsme seděli ve studiu a dělali tisíce menších či větších rozhodnutí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." (NIRO)
Reklama