Obsluhoval jsem anglického krále

„Bol som odsúdený na 15 rokov, ale pretože bola amnestia, odsedel som si len štrnásť a trištvrte.“ Drahý, očakávaný, ambiciózny a našťastie príjemný sladkobôľny menzelovsko-hrabalovský projekt s kvetnatým kastingom (Fialová, Lasica, Labuda, Kaiser, Huba), poetickou atmosférou a životnými poučeniami, akých nikdy nie je málo. Vtipné, šikovné, vynaliezavé, hravé, presné v detailoch. S Menzelom som sa cítil, akoby som to všetko zažil kedysi na vlastnej koži. Kino Považan 2007 NMnV  (02.03.2007)

Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (17.01.2007)

Knihu jsem nečetl, proto je můj pohled jednostranný... A zřejmě z tohoto důvodu je můj názor na cestu pikolíka Dítěte za poznáním ,, je-li lidstvo potomstvo zlé, blbé a zločiné, a jestli být milionářem je ten nejsladší pocit" víceméně kladný. Nemohu mít nic proti Menzelovu přepisu, ale nemám nic ani proti jeho režii. Byl jsem schopen zde objevit krásné pasáže (slečna upijející grog), nebo obrazy žen, které Menzel zobrazuje s poetikou sobě vlastní. Stejně tak skládanka z mnoha krátkých příběhů a hlavně postav, kdy každá má svoji malou (Lábus, Dulava) či větší (Huba, Labuda) roli, na mne činila kompaktní dojmem. Ale přesto souhlasím se všemi názory, že toto dílo nepatří k Menzelovu vrcholu. Ale i kdyby ve mne zůstala při vzpomínce na tento film jen touha vyzkoušet, jestli je lepší zasypat ženu květinami nebo penězi a jak to vypadá u Rajských, nepovažoval bych to za málo. (05.01.2008)

Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. (01.02.2007)

Jste-li Češkou v Srbsku, takřka denně se vás někdo snaží oslnit tím, že viděl Služio sam engleskog kralja a je to podle něj nejvtipnější film na světě (Pokud zrovna neviděl Povratne boce.). Tak jsem byla nucena se na to také konečně podívat, ačkoli už při četbě předlohy jsem tušila, že z ní nevznikne dobrý film. Tedy určitě ne v režii Jiřího Menzela, který sice kdysi natočil pár slušných až výborných adaptací, ale ne proto, že je génius, ale proto, že byl ve správný čas na správném místě. Teď už je naopak úplně mimo. I když se nějak vyrovnám s tím, že z hrabalovsky mrazivé a oplzlé knihy vzniklo uhlazené leporelo, se závěrem, jenž je regulérní reklamou na Prazdroj, která navíc vypadá jak z 90. let, se smiřovat nehodlám. (20.11.2010)