Apocalypto

Osobité dílo osobitého tvůrce. Na Melu Gibsonovi se mi líbí to, že navzdory novinářským výrokům o "sadistovi Gibsonovi" si on stále jede podle svého, na všechny kritiky kašle a drží si tvůrčí svobodu. Ani tady se nebrání zobrazování násilí, ale na rozdíl od Umučení Krista je zde v mezích snesitelnosti (asi jako bitevní scény ve Statečném srdci), scéna dvojího obětního vyříznutí srdce je poměrně decentně snímána a její mediální kritika je zcela od věci - pokud vyprávím příběh z doby pozdní Mayské říše, bylo by podivné tuhle zcela běžně praktikovanou činnost opomenout. Když pominu Gibsonovy lehké narážky na manipulaci davu a zobrazení dekadence společnosti - průvodního jevu úpadku velkých říší, hledat zde nějaký myšlenkový přesah je zcela zbytečné a nesmyslné. Celý film je stavěn jako takové starobylé vyprávění lovců někde u ohně, kteří se s typickou mužskou ješitností předhánějí v tom, kde koho zabili, komu utekli či koho zachránili. V tomhle ohledu je film naprosto skvělý a absenci myšlenky fakt neřeším :o) Navíc Gibsonova režie je nápaditá, maskování a ozdoby protagonistů a vizuál scény z mayské metropole je pak triumfem filmového uměleckého designu. Mel opět nezklamal a nadále pro mě zůstává svěžím průvanem v zatuchlé hollywoodské áčkové produkci :o) (05.02.2007)

I kdyby Gibsonovo Apocalypto nemělo žádný hlubší myšlenkový obsah, byl by to stále dechberoucím bravurně natočeným experimentálním (pseudo)historickým snímkem, při kterém se, i při jeho dlouhé stopáži, nedá usnout a ani chvilku se nenudíte. Ale Apocalypto přece hlubší význam má a dokonce i hned několik možných přesahů interpretačních. Již úvodní citát: ,,Velké civilizace nejdou podrobit, pokud se nezačnou ničit sami od sebe.", je natolik návodový, že odkazuje k analogickým příkladům v nám známé historii - dekadence společnosti - průvodní jev úpadku všech velkých říší (známe to ze starého Říma, známe to z Evropy před první světovou válkou), je vykreslena v Gibsonově snímku více než názorně. Symbolické osazenstvo duchovní a mocenské elity na obětní mayské pyramidě, jeho znudění, odcizení, zcyničtění v tváří v tvář krvavé zábavě, která u většiny z nich vyvolává nanejvýš nudu (neuvěřitelné obtloustlé mayské vladařské dítě!) jasně dokumentuje jednu z příčin toho, že tak vyspělou civilizaci bez velkých obtíží v relativně krátkém čase doslova převálcovala maximálně stejně (ne-li méně) vyspělá civilizace naše. Další významovou rovinou filmu je Gibsonův pokus o utvoření mýtu (příznaková scéna s malou nemocnou holčičkou), nesnaží se vyprávět tak, jak jsme na to kulturně navyklí my, dnešní západní svět, ale posouvá celý příběh do roviny narační, vyprávěcí, tedy do té, v jaké asi vnímali a přemýšleli sami Mayové. Proto se akcent filmu posunuje od kontinuálního sledu historických událostí a jejich převypravování k hyperbolizovaným činům jednotlivce, k jeho hrdinským činům, bájným místům a síle bohů, zvířat a přírody... Jaguáří tlapa je hrdina z jiného světa, ze světa myšlenkového řádu původních indiánských bojovníků, proto tolik Gibsonovi vytýkaná absence historiografie či nadměrného zobrazování násilí. Pravda, Gibson je (alespoň podle jím režírovaných dvou posledních filmů) šílenec s nějakou sadistickou obsesí, ale alespoň v Apocalyptu jím exponované násilí má smysl a opodstatnění. Také nemám rád násilí (a jsem proti primitivním akčním filmům založeným pouze na jeho oslavě), ale tady to násilí hraje důležitou roli. Popisnou. Taková tehdy prostě byla doba a dnes je v naší kultuře trend co nejméně cenzurovat. Tvůrčí svoboda a svoboda názoru a slova. Jen je mi záhadou, jak se z prostoduchého představitele ještě prostodušších filmových rolí vylíhl svébytný a osobitý režisér - umělec. Mel Gibson je prostě zajímavý člověk... (28.09.2007)

Zřejmě to není úplně historicky nejvěrnější, ale vím, že se Mel Gibson fakt snažil. Originalita snímku je jedním z důvodů mého vysokého hodnocení. Jenom jsem čekal, že 130 minutový film bude mít ještě trochu propracovanější zápletku (nebo kratší stopáž) a občas mě fakt rušila zjevně digitální kamera. (14.05.2009)

Krom toho, že strejda Mel by si měl sbalit svoje fidlátka a jít se svými pošahanými vizemi otravovat někoho jiného (třeba emzáky na Mars), přináší jeho Apocalypto několik dalších poselství - mayové stavěli vysoké chrámy proto, aby si seshora dolů mohli kutálet useknuté hlavy a považovat to za vrcholnou zábavu (asi jako u nás vesnický fotbal za nedělního dopoledne), zraněný člověk je rychlejší než jaguár, do modré se neodívají jenom šmoulové a hlavně - piercing a tetování už je dávno pasé, milé děti... (05.10.2007)

Apocalypto nie je dobrý film. Gibson síce ubral plynu pokiaľ ide o mučenie jednotlivca, zato svoj mäsiarsky štýl nezaprie ani tu. Jeho najnovšiemu filmu predovšetkým chýba nejaké hlbšie myšlienkové pozadie a scenár, ktorý by nás k nemu priviedol. Rozhodne som totiž po veľkých rečiach o posledných dňoch ríše Mayov čakal viac než naháňačku v pralese. I kameru tu upodozrievam z toho, že jediným šťastím je pre ňu fotogenickosť prírody, pretože časti v meste nepôsobia nijak zvlášť profesionálne. Stopáž je na tento nepríbeh vražedná, a i keď diváka potešia niektoré originálne spôsoby zneškodňovania protivníkov, je to na dve a štvrť hodiny málo. Gibson by si ale mal doplniť vzdelanie v dejepise – ríša Mayov zažila svoj vrchol medzi rokmi 600-900 n.l. potom postupne upadala a v čase príchodu conquistadorov začiatkom 16 stor. už bola len zhlukom samostatných mestských štátov neveľkého významu, ktoré síce kládli zúrivý odpor ale väčší význam v regióne nemali. Rituál na pyramídach je aztécky, nie mayský. Mayovia , i keď prinášali ľudské obete, nerobili to takýmto spôsobom. 4/10 (10.02.2007)