Apocalypto

I přesto, že Gibsonovi zjevně jde natáčení akčních pasáží a brutálních výjevů, nelze zapomenout na hloupou, jednoduchou a skutečně naivní příběhovou kostru, která obsahuje tolik nesmyslů a nedotažeností, že to skutečně zabolí. Ať chci nebo ne, Apocalypto má nosnou linii asi tak na hodinku deset, v žádném případě ne na dvouhodinový "epický" spektákl. Na co používat jakési proroctví, zabalené v hávu malé holčičky, když není potřebné pro pointu příběhu. Nemůžu se zbavit pocitu, že je to zkrátka film o ničem a jeho příspěvek je nicotný, i přesto, že potenciál byl obrovský. Nakonec z toho všeho vyplývá, že je to dlouhý nudný film s několika vydařenými částmi. Mel by měl natočit něco skutečně kvalitního a možná trochu mainstreamovějšího než ho začnu otevřeně nenávidět. Takže stejný štempl jako u Umučení Krista. (23.01.2007)

Bijte mě, tlučte mě, nemějte mě rádi, ale bohužel tohle není to, co bych čekala od dobrého filmu. Hvězdička za kameru, druhá za výtvarné ztvárnění a masky... Z Apocalypta naprosto neskutečně čiší snaha tvůrců o monumentálnost, důležitou výpověď, poselství a kdovíco ještě. Bohužel film se bere moc vážně na to, abych v něm cokoliv mohla brát jako nadsázku (úmyslně úsměvnou úvodní scénu s tapířími orgány nepočítám), jenže v některých okamžicích jsem se musela smát, jak byl děj neskutečně naivní. Naopak slovo "nechutnost" pro mě získalo nový rozměr - už hodně dlouho, jestli vůbec někdy, se mi nestalo, abych při sledování filmu odvracela oči. Snahou tvůrců by mělo být připoutat divákův pohled k plátnu, ne ho syrovým zobrazením všeho možného odpudit (gepard trhající obličej na kusy, krev stříkající z mozku pod čerstvě odštíplou lebeční kostí, bijící srdce vyřízlé zaživa atd. atd.). Všechnu čest maskérům, odvedli výbornou práci, jenže dívat se na ní už zas tak příjemné není, a to vydržím hodně... K dobru snímku musím ještě přiznat, že jsem se, přes značnou stopáž, vlastně ani trochu nenudila. A jednou jsem si dokonce řekla, jak je v té džungli vlastně krásně a jak je to hezky natočené (záběry u vodopádu, když zrovna nikdo nebyl na maděru), jenže většinu času vás nenapadne na něco takového vůbec myslet, protože maso a krev přebije naprosto všechno. (06.03.2007)

Ne, že by se na to nekoukalo pěkně, celý "mýtický" návrat do džungle a do májské kultury působí od prvního pohledu zajímavě, ani na Gibsonovu režii bych přímo neplival, naopak třeba jeho digitální kamera zde sedí, ovšem prostředky, kterých používá k dosažení emocí i celkové pointy jsou lacinné a pocházejí z druhé ruky. Apocalypto je Umučení Krista bez Krista, opět bezmocně sledujeme utrpení a tyranii nevinných, opět je s námi manipulováno díky drobným "přikrášlením", díky všemožným klišé a dokonce i nerespektováním historických událostí. Gibson dělá z diváků stádo hloupých oveček a spoléhá na to, že všechno urve jedno mocné zadostiučinění hlavní postavy. Nefunguje to, protože tomu nelze věřit (a tedy i prožívat) a teď už nemyslím z hlediska historie, nýbrž i z hlediska vyprávění příběhu jako takového. Apocalypto je béčkový wannabe serious film. 5/10 (11.08.2010)

I kdyby Gibsonovo Apocalypto nemělo žádný hlubší myšlenkový obsah, byl by to stále dechberoucím bravurně natočeným experimentálním (pseudo)historickým snímkem, při kterém se, i při jeho dlouhé stopáži, nedá usnout a ani chvilku se nenudíte. Ale Apocalypto přece hlubší význam má a dokonce i hned několik možných přesahů interpretačních. Již úvodní citát: ,,Velké civilizace nejdou podrobit, pokud se nezačnou ničit sami od sebe.", je natolik návodový, že odkazuje k analogickým příkladům v nám známé historii - dekadence společnosti - průvodní jev úpadku všech velkých říší (známe to ze starého Říma, známe to z Evropy před první světovou válkou), je vykreslena v Gibsonově snímku více než názorně. Symbolické osazenstvo duchovní a mocenské elity na obětní mayské pyramidě, jeho znudění, odcizení, zcyničtění v tváří v tvář krvavé zábavě, která u většiny z nich vyvolává nanejvýš nudu (neuvěřitelné obtloustlé mayské vladařské dítě!) jasně dokumentuje jednu z příčin toho, že tak vyspělou civilizaci bez velkých obtíží v relativně krátkém čase doslova převálcovala maximálně stejně (ne-li méně) vyspělá civilizace naše. Další významovou rovinou filmu je Gibsonův pokus o utvoření mýtu (příznaková scéna s malou nemocnou holčičkou), nesnaží se vyprávět tak, jak jsme na to kulturně navyklí my, dnešní západní svět, ale posouvá celý příběh do roviny narační, vyprávěcí, tedy do té, v jaké asi vnímali a přemýšleli sami Mayové. Proto se akcent filmu posunuje od kontinuálního sledu historických událostí a jejich převypravování k hyperbolizovaným činům jednotlivce, k jeho hrdinským činům, bájným místům a síle bohů, zvířat a přírody... Jaguáří tlapa je hrdina z jiného světa, ze světa myšlenkového řádu původních indiánských bojovníků, proto tolik Gibsonovi vytýkaná absence historiografie či nadměrného zobrazování násilí. Pravda, Gibson je (alespoň podle jím režírovaných dvou posledních filmů) šílenec s nějakou sadistickou obsesí, ale alespoň v Apocalyptu jím exponované násilí má smysl a opodstatnění. Také nemám rád násilí (a jsem proti primitivním akčním filmům založeným pouze na jeho oslavě), ale tady to násilí hraje důležitou roli. Popisnou. Taková tehdy prostě byla doba a dnes je v naší kultuře trend co nejméně cenzurovat. Tvůrčí svoboda a svoboda názoru a slova. Jen je mi záhadou, jak se z prostoduchého představitele ještě prostodušších filmových rolí vylíhl svébytný a osobitý režisér - umělec. Mel Gibson je prostě zajímavý člověk... (28.09.2007)

Byť jsem se u posledního Gibsonova opusu o Ježíšovi neskonale nudil a jen s odporem jsem ho dokoukal do konce, na jeho příspěvek k historii Mayů jsem se docela těšil. Výsledek je někde na půl cesty. Vznikl průměrný film, který je příliš dlouhý a nudí, ale není to tak hrozné jako u Ježíše. Zajímavá vizuální stránka a několik trochu svižnějších scén vytahují film do kategorie děl, které jsou celkem zajímavé na jedno zhlédnutí, více se k nim však vracet netřeba. Hudba Jamese Hornera je také spíše jen průměrná. (17.05.2007)