The Fall
Pád
The Fall
The Fall
The Fall
Režie:
Tarsem SinghScénář:
Dan GilroyKamera:
Colin WatkinsonHudba:
Krishna LevyHrají:
Catinca Untaru, Lee Pace, Justine Waddell, Daniel Caltagirone, Robin Smith, Jeetu Verma, Marcus Wesley, Leo Bill, Ketut Rina, Kim Uylenbroek, Aiden Lithgow (více)Obsahy(2)
Zraněný kaskadér, který leží v nemocnici v Los Angeles, vypráví pětileté Alexandrii fantastický příběh pomsty pěti dávných hrdinů z Indie. Chce však za to protislužbu a dívenka, toužící uslyšet příběh až do konce, mu za to nosí ukradené morfium. Filmaři na železničním mostě natáčejí starý němý film, při němž se těžce zraní kaskadér. Tak začíná koprodukční film Pád, zasazený do fascinující nádhery indických paláců, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století v nemocnici v Los Angeles. K lůžku ochrnutého kaskadéra Roye Walkera přichází pětiletá dívenka Alexandria s rukou v sádře. Kaskadér jí začne vyprávět fantastický příběh o pěti dávných hrdinech, kterým ublížil zlý guvernér Odious, a oni se proto vydávají na cestu pomsty. Do těchto postav promítá Roy sebe, lidi z nemocnice i mrtvého Alexandriina otce. Když je vyprávění nejnapínavější, přestane a pokračuje dál jen tehdy, když mu holčička prokáže „službičku“ a přinese mu ze skladu s léky morfium, jímž chce Roy vyřešit svůj tragický osud. Koprodukční dobrodružné fantasy drama natočil indický režisér Tarsem Singh. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (269)
Dokonalá kompozice, fascinující imaginace a láska k filmu, to jsou složky, které tu tak umě mísí Tarsem Singh. Už jenom pro scény z nemocnice v Los Angeles, které se odehrávají ve 20. letech, bych Pád milovala, protože herecký koncert Lee Pacea a Catincy Untaru je něčím výjimečným... Ale nádherné na tom všem je, že tohle je pouhý začátek. Epická pohádka, kterou Roy vypráví Alexandrii si v ničem nezadá s vyprávěním barona Prášila. Dětská imaginace je pak klíč k jeho pochopení. ()
Dokoukáno s maximálním sebezapřením. Bože, jak mě iritovala ta tlustá bezzubá holka s tím jejím příšerným přízvukem - utrpení! Scéna, ve které si to nebohé stvoření čmárá na svůj tlustý pupek rtěnkou jakousi kytku, je peklo. A vůbec, Pád je disharmonický spletenec několika filmů v jednom, který jako celek působí dojmem dortu psa a kočičky - dalo se tam kde co, ale výsledek je nepoživatelný. A přitom - co je pozoruhodné - se tam vyskytuje i pár velmi silných momentů, výtečný Beethovenův hudební doprovod, a geniální loutková sekvence. Tento film mi svou - pro mě osobně - nepochopitelnou WTF?! poetikou připomněl z nedávné doby snímek Bratři Bloomovi z r. 2008, který jsem sledoval s velmi podobným úžasem až odporem k jeho prapodivnému vyznění. Nechci mít s filmy tohoto ražení nic společného, děsím se jich. ()
Vizuálně úchvatný epos, balancující mezi pohádkou, dramatem a romantikou, se spoustou bezchybně nasnímaných scenérií, které nejsou jen zástěrkou pro příběh, nebo poselství, ale pomocí Royova vyprávění a jeho obměn, propojení příběhu s realitou se stávají víc, než jen kulisou, dokreslují nálady hrdinů nebo bezvýchodnost situace. Divák se díky malé Alexandrii( skvěle zahrané mladičkou Catinca Untaru) a jednoduchému, ale dostačujícímu příběhu dostává přímo do středu dění a i za to se nebojím dát plný počet! ()
V tomhle filmu je krásně vidět psychologie pohádky. Nejprve bylo důležité zaujmout posluchače, tááááhnout linii pomalounku ve snaze udržet si pozornost, upravovat reálie podle požadavků a zkušeností jak vypravěče tak posluchače a ve chvíli, kdy pohádka přerůstá autorovi přes hlavu, rychle ji ukončit nehledě na to jak. Pokud vypadá pohádková linie nelogicky, odkdy okamžité nápady měly logiku? Pokud jsou kostýmy za hranicí kýče, odkdy malé dítě pozná hranici mezi kýčem a uměním? Spojení reálné a pohádkové linie na závěr osvětlí linky mezi životem a představivostí jednoho kaskadéra. Oba hlavní představitelé byli úžasní, obzvláště malá Catinka Untaru. Vizuály sice přepálené a připomínající výtvarné kompozice než filmové scény, ale sedí do spektra dětské představivosti. PS: Nevysvětlitelný záběr na Karlův most? ()
V tomhle filmu se uplně sviňskym způsobem míchá radost a smutek. Tak moc, že je neskutečně náročný na lidský mozek ten film vůbec dokoukat. I tak je to ale velice originální dílo, které sice příběhem blbne na všechny strany, ale natočené je to opravdu hezky. Zajímavě, barevně a s takovým pohádkovým nádechem. Do pohádky to ale má pořád hodně daleko. ()
Reklama