Příběh kriminálního rady

Příběh pana kriminálního rady Heumanna, despoty a šmíráka, policejních poskoků a vlezprdelků a také jeho synka Vikiho, který je mentálně zamrzlý kdesi v předpubertálním věku. Poměrně nezáživný příběh (s dobrým koncem) této bandy na stopě pošahanýho vraha dětí skvěle dokresluje katastrofální Saša Rašilov, který je však, naštěstí, za své snažení v závěru příběhu bohatě odměněn. Pan rada vše mistrně vyřeší a může odejít na zasloužený odpočinek. A protože z podřízených si vychoval jelita, která nemají šanci rozkrýt naprosto žádný případ, může tak svému oblíbenému pošukovi s vražedným vnuknutím prokázat poslední medvědí službu, aniž by se musel starat o to, že to bylo nenápadný jako vznášející se záchodová mísa. (02.08.2014)

Na jedné straně kleinovská rutina, na druhé nedostatečně režírované výkony hereckého potěru (především tím myslím nejmladšího Rašilova mezi vraždou a jeho zavražděním). Jinak film považuji za solidní českou detektivku, která plní svůj účel, pokud se divák zamyslí jen nad tím, zda výchovné metody pana rady byly adekvátní (přijatelné) či ne (v obsahu označeno jako otcovský despotismus). Řešení syndromu "zlatých hodinek" se bude možná lišit v rámci generací. Pokud chce ještě někdo mudrovat dál, nabízí se mu nádherný příklad oidipovského komplexu,  jehož vyústění je sice netradiční, ale pouze o fous. (23.12.2021)

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? (30.01.2015)

Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. (23.01.2015)

Luděk Munzar je zkrátka jedno z es české herecké školy. K tomu talentovaný Saša Rašilov a rodinné napětí drobnými epizodami a střety vyeskalované do totálního vrcholu. Pátrání obecně se příliš nevyvíjí a jediné, co se tak vyvíjí, ač ne příliš pozitivním směrem, je spor mezi otcem a synem. Skoro typická Kleinovská studiová detektivka. Jen musím přiznat, že závěr mi přišel více než zjednodušený a podstatně banální a docela mě zklamal. Jinak herecké výkony na maximum. Ale ten konec ubral TV snímku hvězdu. (27.03.2018)