Indočína

Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné. (18.10.2011)

Jediná (půl)hvězdička dolů za to, že se to místama trochu vleče. Jinak ovšem příběh, obraz i hudba jsou super a je fakt radost na to koukat. Super je i to, že žádná postava nebo skupina tu není čistě černá nebo bílá, resp. žlutá. Každý je občas hodný a občas svině, svou roli tu hraje společenská role, tradice, očekávání a tužby. A vizuálně je to celé jak reklama na cestu do Vietnamu. (23.10.2023)

Velký příběh, velký film. Nestává se mi často, abych zvládl film dlouhý přes dvě a půl hodiny bez přestávky, ale tahle pouť rodinným příběhem s kapkou legendy na pozadí historie cizí země jakoby plynula sama a já měl neustále se na co dívat a proplouvat tou poutí přes pocitově pestré chvilky. Přes levicový podtón jsem se přenesl a soucitil s postavy prožívající těžké časy na okupované kolonii. Vydařily se nejen krásné záběry exotické přírody, ale i scénář se záběrem množství postav ovlivněných v průběhu času politickými i osobními událostmi. Kdežto politika a rodinný příběh se tu nejen střídají, ale i vzájemně jsou skoro neustále protkané. A rozhodně se vydařil i výkon Catherine Deneuve, která tu plně ukázala, že už dávno není jen pouhou kráskou filmového plátna (ačkoliv její krásný vzhled a úsměv mému oku taktéž nemohl od počátku unikat), ale že dokáže i emotivně ztvárnit náročnější postavu plnou barvitých poloh. U Yanna jsem se spočátku nemohl ubránit dojmu, že sleduji jakousi hercovu sebeparodii (říkal jsem si, co zase má dokola s těmi Číňany, terorismem a vtipkováním na téma levice), ale nakonec se z jeho výkonu v roli Guye vyklubal taktéž slušně zahraný přerod a zpětně mi přijde jako důstojné dodatečné završení jedné etapy Yannovy kariéry již po ukončení autorské tvorby na podobná témata. Vyzdvihnout musím i polského „hosta“ Andrzeja Seweryna, „hustě“ to ztvárněný bezskrupulózní velitel, na oko se tvářící jako čestně vykonávající povinnost. Indočína mi po čase potvrdila mé menší zalíbení v historických příbězích z exotického prostředí a v tomto směru určitě zaujme i netradičním zpracováním se ženskou hrdinkou v popředí. [85%] (25.08.2022)

Indocina je poutavym a ojedinelym pribehem z exotickeho prostredi koncici kolonialni ery, ktery obsahuje mnoho pribehovych rovin a vsechny do jedne jsou strhujici. Vytecna je take C.Deneuve a prostredi, ve kterem se film natacel, ovsem pro me byl fil misty zbytecne natahovany a s par hluchymi misty. A bohuzel je to take film spis na jedno shlednuti... (16.02.2005)

Elegantní mladí francúzski šik plukovníci v bielych uniformách zachraňujú životy bezbranných mladých nežných Vietnamok a do toho nám hrá vlezlá melodramatická hudba a režisér nám ukazuje tie najkrajšie obrázky Indočíny/Vietnamu ako z prospektov cestovnej kancelárie. Popritom prebiehajú politické intrigy, prevraty a zrady. Indočína mi pripomenula podobne ladený Dom duchov, lenže emocionálne ma bohužiaľ tak nezasiahla. Možno zato môže jej dĺžka, možno je to film pre veľké plátno, možno je to film primárne pre ženy. Jedna veľmi silná sekvencia v strede mi dala nádej, že ma film vtiahne, lenže ten naďalej pokračoval vo svojom rozvláčnom, aj keď určite premyslenom tempe. Inteligentná a historicky asi precízne napísaná melodráma, lenže klamal by som, ak by som nespomenul, že som sa miestami nudil. Možno by nebol od veci rozšírený zostrih do tvaru TV seriálu, ktorý by nás oboznámil viac s politikou regiónu a prehĺbil vzťahy hrdinov. (01.08.2013)