Paraplíčka ze Cherbourgu

Ty dvě hvězdičky, které dávám jsou za pěknou muziku. Že byl celý film zpívaný mi rozhodně nevadilo, poslouchalo se mi to příjemně.Co se týče příběhu, ten ovšem jako by autoři vylovili z nějakého sladkobolného románu pro ženy a dívky. Barevnost se mi v tlumenějších odstínech líbila, hlavně v některých venkovních scénách, kdy jsem měla dojem, že se dívám na nějaký známý obraz, který už jsem kdysi viděla. V záběrech z interiérů mě z často ostrých až jedovatých barev a násilných kompozic bolely oči. (12.10.2019)

Připadám si, jako kdybych si stoupnula před národního hrdinu a naplivala mu do tváře. Naštěstí to není český národní hrdina a ve Francii se snad nedozví, co si o jejich oblíbeném muzikálu myslím. Povrchní, kýčovitý, napudrovaný, únavný, nezajímavý. Legrandovi se hudba skutečně nepovedla, takže navíc k hloupým a nezpěvným dialogům přibyla i nezáživná hudební složka. Všechny dialogy jsou zpívané, skutečně všechny, včetně zvolání „merde." Nemám zrovna duši romantika, ale tohle byla silná káva i na mě. Zvláštní, že těch několik minut, kdy se nezpívá, je hudba o poznání lepší, než po zbytek filmu. Deneuve trvalo hodně let, než vyzrála ve skutečnou herečku, ale tady to bylo úplně jedno. Kvalifikačním předpokladem na získání role v tomto snímku byla úhlednost. A tak i přítomná zvěř je úhledná. Vše je sterilně úhledné. Až na neustále deštivý Cherbourg. Ale prší v něm samozřejmě úhledně, tak si obyvatelé notují „merde, merde, merde." (20.06.2019)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Príbeh ao stvorený pre tento predvianočný čas. Niežeby sa odohrával okolo Vianoc, ale muzikálová hravá melodráma sa skrátka momentálne hodí. Nejde však o žiaden presladený doják, Demy postupne pridáva na dramatičnosti a darí sa mu ukazovať život taký, aký je. Nevyhýba sa dokonca ani smrti, narátal som celkovo 5 "mŕtvol". Pričom nie je jednoduché označiť záver za buď happy end, či smutný koniec. Ak, tak iba v ponímaní samotných hlavných postáv, kde si divák môže domyslieť, kto ako situáciu nakoniec vníma. Pričom jeden z toho vychádza ako trochu väčší víťaz, ako aj dokladá nádherná posledná scéna. Pri takto príjemnom filme sa tunajšiemu kontroverznému hodnoteniu vážne divím, ale tak skutočne nejde o nič pre cynikov. (12.12.2019)

„Dáždničky zo Cherbourgu” sú mimochodom rozdelené na 3 časti, a to konkrétne: Odjazd, Neprítomnosť a Návrat, v rozmedzí rokov-novembra 57’ až po december 63’ , čiže počas tých, dlhých, šiestich liet, sa toho udeje oveľa viac, než si vôbec sami dokážeme predstaviť, pričom v centre diania (pozornosti) je najprv jedna žena a potom dvaja muži. Atraktívna, mladá blondínka Geneviève a jej mama Madame Émery vedú spoločný biznis, keď predávajú dáždniky. Guy Foucher je automechanikom, že pracuje takmer hneď vedľa, čo by si kameňom dohodil. Chodia spolu, teda aspoň zatiaľ, pokým nedostane povolávací rozkaz do armády, smer Alžír, že ju ešte stihol oplodniť, a tak už ostáva úplne sama a tehotná, extra naviac. Obchodník so šperkami, Roland Cassard, sa akosi častejšie hlási o slovo, kedy práve pokukuje po Geneviève. Matka chce, aby si ho vzala, ale čo v takom prípade, ak sa o tom dozvie odvedenec, ktorý je otcom nenarodeného dieťaťa, kedy sa reálne rysuje možnosť, že nebude vychovávať svoju dcérku Francoise ? Čo na to povie ? Doteraz som načrtol iba 1/3 príbehu, aby som zbytočne nevyzradil tie ostávajúce dve, inak by to už nebolo také zaujímavé... / Najzaujímavejší je tento francúzsky, hudobný (muzikálový) počin jednoznačne tým, že sa v ňom neustále S.P.I.E.V.A. , a to od začiatku až po koniec, t. j. Demyho pôvodný scenár je tomu i patrične prispôsobený, či Legrandova hudba náramne vhodne skomponovaná, aby sa pestrofarebná výprava perfektne dopĺňala s kostýmami postáv a naopak, a to ani nehovoriac o technicolorovej kamere Jeana Rabiera, ako sa tá náramne dobre vyníma ! Piesne spievajú sami herci a herečky i štatisti, keď minimálne "I Will Wait For You" , ktorú spoločne zaspievali Catherine Deneuve a Nino Castelnuovo, je hlavným leitmotívom celého počinu, sa zároveň stala mojou veľmi obľúbenou. https://www.youtube.com/watch?v=QOoqlhGXSt4 (12.07.2020)