Paraplíčka ze Cherbourgu

Kdyby tak Demy věnoval banální zápletce (korunu všemu nasazují prostinké názvy kapitol) tolik péče jako barevné sladěnosti oblečení postav s prostředním. Neboť tanec žádný a zpěv zvláštní, barvičky jsou na filmu také tím nejmuzikálnějším. Ovšem v rámci francouzské nové vlny proběhly i škodlivější experimenty. 65% (29.12.2011)

Připadám si, jako kdybych si stoupnula před národního hrdinu a naplivala mu do tváře. Naštěstí to není český národní hrdina a ve Francii se snad nedozví, co si o jejich oblíbeném muzikálu myslím. Povrchní, kýčovitý, napudrovaný, únavný, nezajímavý. Legrandovi se hudba skutečně nepovedla, takže navíc k hloupým a nezpěvným dialogům přibyla i nezáživná hudební složka. Všechny dialogy jsou zpívané, skutečně všechny, včetně zvolání „merde." Nemám zrovna duši romantika, ale tohle byla silná káva i na mě. Zvláštní, že těch několik minut, kdy se nezpívá, je hudba o poznání lepší, než po zbytek filmu. Deneuve trvalo hodně let, než vyzrála ve skutečnou herečku, ale tady to bylo úplně jedno. Kvalifikačním předpokladem na získání role v tomto snímku byla úhlednost. A tak i přítomná zvěř je úhledná. Vše je sterilně úhledné. Až na neustále deštivý Cherbourg. Ale prší v něm samozřejmě úhledně, tak si obyvatelé notují „merde, merde, merde." (20.06.2019)

Exkurs do francouzského filmového muzikálu č.1. Byl to teda spočátku velký boj dostat se pod kůži tomuto svérazně originálnímu kousku, kde je celé vyprávění podávané pouze zpívanou formou v (tehdy) moderním stylu, převažně swingu a chansonu. Ano, úplně všechno se zde na plátně v doprovodě hudby melodicky zpívá, včetně zahřešení u nezdaru nebo zprávy o úmrtí padlých vojáků. Spočátku mi Paraplíčka přišla hůře ztrávitelná a nenadchly mne ani ty poměrně kýčovité pestrobarevné kullisy. Zvlášť když se v první ze tří tematických kapitol rozvíjel děj velice pomalu. Ale od chvíle, kdy po všech absurdních zpívankách nastoupil na pořadí titulní milostný song s podmanivou melodií a následně se zrodil poměrně napínavý děj, bylo hned vše jinak. Catherine Deneuve ve své první velké roli zatím nepředstavovala žádný velký zázrak, ale minimálně závěrečná scéna se mi bezpochyby vryje do paměti. Po emociálním vyvrcholení kolem setkání po letech, za doprovodu zesilňujících se smyčců a vokálních sborů v pozadí, nemám problém tento netradiční muzikál nakonec vyhodnotit nadprůměrně. Neobyčejný zážitek rozhodně přinesl. 80% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (24.09.2019)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Milé čsfd, modré hodnocení pro jeden z nejnádhernějších snímků, co se kdy objevil na plátnech kin? Opravdu? Zvláštní, protože já jsem přesvědčen, že pokud člověk odloží před vstupem do kina spolu s kabátem i cynickou masku, musí ho tento snímek zcela pohltit. Francouzský šarm, nádherný ústřední pár, vizuální pestrobarevná lahůdka a hudba, co tahá za srdce. Všechny repliky ve filmu včetně těch jako "Guyi, to ty jsi opravoval tomuto pánovi motor?" jsou výhradně zpívané, což vytváří originální atmosféru, která mi připadá až hypnotická. Po chvíli si na to člověk zvykne, ale přesto v každém okamžiku sledování cítí, že je něco jinak, než je běžné. Že i když jde o v podstatě banální příběh, forma, jakou je vyprávěn, z něj dělá cosi na způsob antické tragédie. Výsledek je odzbrojující. Ještě asi dvě hodiny po východu z kina jsem si jen pořád dokola zpíval ústřední téma a říkal si, jak krásný to byl film. (16.01.2016)