Zodiac

160 minut plných keců, keců a jenom keců!!! Zdá se, že to byl dost levný film a snad jediná akce co se tam děla, byla porada v redakci! Zodiac je kriminálka jako každá jiná na Nově či na Primě. A nevytrhnul to ani herec Jake Gyllenhaal. Prostě pokud se chcete v tomhle letním horku nudit, chcete spát a nebo zabít čas, pusťte si ZODIAC! Na 100% se Vám to povede! (22.07.2007)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Velmi zajímavý film. Něco na způsob politických thrillerů Olivera Stonea, pečlivá a pracná rekonstrukce složitého a mýty opleteného kriminálního případu, Fincher ale nejde stejnou cestou jako Stone, vyhýbá se upřednostnění jedné z verzí, nechává diváka na pochybách, možná i tápe celým filmem s ním, hledá, analyzuje... Jsou to trochu zfilmovaná akta této kriminální causy plná faktů a stop, jejichž interpretace je na základě jejich torzovitosti tak nejednoznačná a otevřená, že v kině zažijete pocit, jaký musí mít detektiv léta marně pracující na nevyřešeném případu. Je to jedna z mála detektivek bez konce, už tím je zvláštní. Fincher však už jiná pravidla žánru neporušuje, zato přistoupil k natáčení celého filmu na to, čemu jsme u něho zvyklí, hodně jinak, civilně, zmizela, pro jeho filmy typická, vždy tak pracně budovaná temná atmosféra (jsou tu jen náznaky - návštěva u starého kinofila v domě se sklepem...), je znát patrný posun ve vývoji jeho filmového cítění, snímek tak sice ztratil po emocionální stránce (oproti třeba Seven), získal ale na přesvědčivosti. Po formální stránce je ale naprosto dokonalý - přesně vystižená retro atmosféra konce 60. a 70. let, geniální střihové přechody (například zrychleně snímaná stavba mrakodrapu, který se v závěru rozsvítí a ožije...), velmi povedený casting (zaujal mne hlavně Robert Downey Jr. bojující s démony intelektu a alkoholu). Hodně dobrý, i když netradiční detektivní film, jemuž ale chybí ona pověstná špetka, jež dělá film nezapomenutelným... (08.09.2007)

„Vy ho chytíte.“ – „Hovno, už o ňom nakrúcajú aj filmy.“ ZODIAC je takmer majstrovské dielo, ale to už zaváňa príliš vážnym braním filmov a tomu som sa vždy snažil vyhíbať. Takže inak. Zodiac naozaj žil, naozaj vraždil a možno jeho identitu napokon odhalili... ale asi nie. Davida Finchera mám rád napriek tomu, že niektoré jeho filmy (VOTRELEC 3, HRA) sú precenené, s heslom „forma je všetko“. ZODIAC je jeho zatiaľ najlepším filmom. Nie je to žiadny serial killer (ako SEDEM), je to technicky poslušná a kvalitná a inteligentná a štýlová a dokonca vtipná dráma o mužoch, ktorí zasvätili život niečomu, čo si vybralo daň a u niektorých si ju vyberá dodnes. Kino Považan 2007 (14.07.2007)