Zodiac

"There's more than one way to lose your life to a killer". Již dlouho neměl film tak výstižný slogan jako právě Zodiac. Tady jde o něco jiného než-li o běžný mysteriózní thriller. Klasické thrillerové schéma uvolňuje prostor postavám kolem vyšetřování a jejich posedlostí prací s důrazem na katastrofální dopad, který to pro ně a jejich okolí nevyhnutelně má. Zodiaca nelze neporovnat s jihokorejskými Vzpomínkami na vraha. Což je trošku paradoxní, jelikož ty byly svého času poněkud nedůstojně a lživě prezentovány jako temný thriller ve stylu Sedm. A nic nemohlo být dál od pravdy. Přirovnání Zodiaka k této asijké záležitosti se ovšem přímo nabízí; mají k sobě velmi blízko. Přes inteligentní a zajímavý scénář (a to i pro znalé tohoto případu), přesnou výpravu, dokonalou stylizaci a naprosto přesvědčivé herce je nakonec zas a znovu největším Fincherovým esem v rukávu atmosféra. Z každé scény ji přímo ždíme a tak ani pořádně nezaregistrujete, že se vlastně takřka tři hodiny hodiny pouze vedou dialogy... PS: Fincher, ve spolupráci s Vanderbiltem, opět prokázal, že je machr na "nezfilmovatelné" předlohy. Tady se jim navíc podařil husarský kousek. A sice, že je to ještě o chlup lepší (a aktuálnější) než Graysmithova kniha. (09.06.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

This is the Zodiac speaking. I wish you a happy Christmas. Dokonale zpracovana udalost o nejznamnejsim nejpopularnejsim americkym vrahem.. potesil taky Dirty Harry :-)) Sceny vrazd jsou precizne zpracovany, vsechny role precizne zahrany, atmosfera navozena....precizne :-). Jedine minus bych videl v prilis tahle dejove linii, prece jen se daly nektere nedulezite faktory vypustit.. to je asi vse, co me ted napadne.. velmi dobre 4 (25.03.2010)

Raz to muselo prísť. Nebyť náročnosti a kvality, ktorú som od tohto snímku čakal, asi by som reagoval inak, no David si sám na seba uplietol bič. Do dva a pol hodinového príbehu vcucnúť udalosti natiahnuté cez tridsať rokov, to chce odvahu. A spočiatku sa zdalo, že päť ročné čakanie prinesie nejaké to ovocie, no čím viac sa film zamotával a hlavne kúskoval po krátkych strihoch scén jednotlivých období, tak tým viac strácal na prehľadnosti ale hlavne na napätí, ktoré bolo hlavným očakávaním. Ďalšou prekvapujúco nezaujímavou stránkou bolo lúštenie rébusov a stôp, ktoré viedli k dopadnutiu Zodiaca, pretože tie nemali podstatnú gradáciu a efekt zaujímavosti a to nehovorím o závere, ktorý skončil ako holá, nerozvitá veta. O dokonalosti technickej a vecnej stránke filmu niet pochýb, no tie (pre mňa zásadné) veci, ktoré som spomenul mi nedovolia dať viac než 65% a neovplyvnila ma ani brútálnosť úvodných vrážd. What a pity. (21.06.2007)

Soundtrack David Shire: 1. Easy to Be Hard - Three Dog Night ,2. Sky Pilot - Eric Burdon/The Animals ,3. Soul Sacrifice - Santana ,4. Bernadette - Four Tops ,5. (I Never Promised You A) Rose Garden - Lynn Anderson ,6. I Want to Take You Higher - Sly and the Family Stone ,7. Hyperbolicsyllabicsesquedalymistic - Isaac Hayes ,8. Inner City Blues (Make Me Wanna Holler) - Marvin Gaye ,9. Brother Louie - Stories ,10. Hurdy Gurdy Man - Donovan ,11. It's Not for Me to Say - Johnny Mathis ,12. Mary's Blues - John Coltrane ,13. Solar - Miles Davis ,14. The Sound of the City - Johnny Mann Singers , (12.05.2011)