Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Způsob, jakým Fincher z diváka snímá obrannou cynickou masku, bych v žádném případě nenazval laciným. Nejmelodramatičtější momenty dokáže včas lehce shodit a navíc společně s výtvarníky, kameramanem a Desplatovou minimalistickou hudbou všechny scény filmu podbarvil neveselým vědomím lidské smrtelnosti. Beze spěchu, zato s využitím zkratky, která hodně pomohla také Zodiakovi, postupuje od malého k velkému a zpět. Uvedené v mnoha rovinách odráží také osud hlavního hrdiny, nuceného držet se hesla „žij s lidmi, zemři sám“. Každá z postaviček, až na lightning-mana vlastně plnohodnotných postav, využívá čas jí svěřený jinak a zůstává na vás, čí životní teorii shledáte nejsympatičtější. Pěknou ukázkou teorie chaosu je scéna „co kdyby…“, jedna z mála možností poznat, jak mystérium jménem život chápe samotný Benjamin, v daném okamžiku nejpravděpodobnější vypravěč, jinak paradoxně pouze jakýsi pasivní „spojovatel" (starý dobrý knoflík, nikoliv moderní zip) všeho ostatního a všech ostatních. I díky jeho pojetí film bez vážnějších zádrhelů (v konečném součtu nadbytečná mi přišla akorát epizoda s Elizabeth) funguje nejen jako rozmáchlá romance s neskrývanými Oscarovými ambicemi, ale též jako nadčasové podobenství představující v kostce řadu filozofických přístupů k lidské existenci a především zlomovému momentu, kdy existovat přestáváme. Ve výsledku obojí splývá v nádherně rozmáchlou, (nejen přímo citovanými) staršími filmovými mistry poučenou a slovy těžko popsatelnou podívanou. 90% Zajímavé komentáře: imf, Marius, tron, genetique, Sobis87, Desperado Phillo, Pussycat18, Revanx, gejzuško, Zandelee (10.02.2009)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je bezesporu nadprůměrný film. Bohužel mi ale přijde, že je určen spíš než divákům filmovým kritikům. Ono se sice vlastně ani nedá moc vytknout (teda kromě přestřelené stopáže a z ní vyplívající občasné nudy), člověk navíc může jen smeknout před excelentní prácí maskérů, ale...chyběly mi tu emoce (a ty já v žánru drama prostě vyžaduju). Vůbec jsem je z filmu necítil a moje snažení vcítit se do Benjamina a fandit mu, přišlo v niveč, protože právě hlavní hrdina mi přišel neuvěřitelně prázdný, jako by ani nebyl duší přítomen, jen proplouval životem a čekal na smrt (to se sice trochu změnilo, když spolu začli Banjamin a Daisy žít, ale na nějaké vciťování se do pocitů hlavního hrdiny už bylo dost pozdě). Hodnotím silnejším průměrem a vznáším prosbu: Davide, vrať se prosím k thrillerům! (snad Ness...) (11.07.2009)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic. (08.01.2009)

Co se týče technické filmařiny naprostá paráda. Bohužel děj mě vůbec nezasáhl. Až do války celkem dobré, pak ovšem následuje sled epizodních scének, příliš vytržených ze života ústřední dvojice, navíc té recyklace Gumpa je tam až moc. Linie matky s dcerou v nemocnici se moc nepovedla a působí skoro jak z nějakého laciného seriálu. Spousta okatého ždímání citů a pomrkávání po cenách, leč mé oko zůstává suché. Opravdu říkáte umírající mamince "chci se s tebou navždy rozloučit"? (01.02.2009)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)