Vlajky našich otců

Zklamání. První polovina působí zmateně, roztříštěně, nesrozumitelně, aniž to má důvod v režisérově záměru. Hlavní postavy jsou si podobné, ve stejných vojenských mundúrech se pletou. V závěru film malinko přidává na dramatičnosti, jenže to už si divák sakra uvědomuje, jak je to všechno zbytečně dlouhé. (18.07.2009)

Rozhodně mnohem lepší, než jsem po celkem rozpačitých ohlasech očekával. Struktura vyprávění sice není kdovíjak propracovaná, obsah je však více než důstojnou náhradou. Zvláště střídání drsných zážitků z boje s pohodlným životem smetánky, k němuž tři "vlajkonoši" na krátký čas přičichli. Stejně tak jejich tahání po Americe coby cvičených opic, co před zraky rozjásaného publika zarazí uprostřed stadionu do umělé haldy klacek s tříbarevným hadrem. A paradoxní osudy, kdy po úspěchu dluhopisové kampaně už nejsou zapotřebí a musí se porovnat sami se sebou. Velmi dobrý více než jen válečný film, který od maximálního hodnocení dělí snad jen občas slabší dialogy. Nevím, proč zrovna tomuhle se vytýká patriotismus, podle mě se na to film právě dívá velmi ironicky a samotná scéna zaražení vlajky (té druhé :)) je pojata velmi civilně. A hodně pěkná scéna byla ta s bílou zmrzlinovou sochou, jak ji zalévají červenými jahodami... Ze současné západní válečné produkce patří Vlajky rozhodně k těm nejkvalitnějším filmům. P.S. V kině skoro všichni čekali do konce titulků (provázených dobovými fotografiemi, které ve valné většině znám z Hubáčkových knih) v důstojném mlčení. Update: Rád zvyšuji hodnocení na max. (01.04.2007)

Eastwood je ve válečné tématice silně mimo. Místo dynamického přátelství mladých kluků nám předkládá uslzenou story o jednom významném obrázku a naprosto nezáživných tahanic kolem něj. Za zajímavý nápad se dá považovat snad jen relativně značný odklon od válečné tématiky jako takové - to jest boje, aneb Amerika hodná, Německo/Japonsko zlé. Lehce načrtnuty jsou zde finanční toky a deformace národní ekonomiky v době válečného stavu, tudíž není divák nucen pouze počítat bodycounty. Akce tu samozřejmě je, avšak postrádá syrovost Ryana, či dynamiku BHD. Zaujmou zcela nevídané pohledy z kokpitů stíhacích letounů, trochu detailnější pohled na zbraně (resp. taktiky) opozice a skvostné scény bombardování ostrova velkými křižníky. Scény vylodění už tak působivé nejsou a je znát, že Eastwood je starý pán. Chybí rychlost. Celkově tak spíše průměrný pokus o náhled na válečný konflikt z trochu jiného úhlu. Nápad dobrý, ale tak trochu v půli cesty před dokončením. (11.01.2008)

„Každý blbec sa vyzná vo vojne. Najmä ten, ktorý v žiadnej nebol.“ Clint Eastwood patrí spolu s Robertom Redfordom k posledným kovbojom Hollywoodu, ktorí si môžu v podstate robiť, čo sa im zachce. Ale to, čo si vyložil Eastwood na plecia v takmer osemdesiatke na krku, je dosť aj naňho: nakrútiť za nemalé peniaze DVA vojnové eposy o rovnakej udalosti, ale každý z pohľadu inej bojujúcej strany, to je skutočne dosť drsné. „Americký“ pohľad na boj o ostrov Iwo Jima sa nebojí polemizovať a klásť nepríjemné otázky. Monumentálne bojové scenérie (z produkcie Stevena Spielberga) a inteligentné obsadenie hercov, ktorí nepotrebujú miliónové honoráre ako motiváciu (Pepper z ÚDOLIA TIEŇOV, Patrick z FAKULTY, McDonough z DRAVCOV). Veľké, drzé a obdivuhodné – a s pachuťou v ústach („Kupujte dlhopisy“ alebo „Podľa mňa tá fotka vyzerá na hovno, nie sú vám vidieť tváre.“). Príbeh jednej zástavy. Ale Listy z Iwo Jima ma bavili viac. (01.03.2008)

Jakoby Eastwood a Haggis měli nehotovou verzi scénáře. Občas něco chybý, občas je něčeho moc (bože, ten konec!!!) a většinou je to celkem nuda. Naštěstí vylodění a následující bitva se téměř vyrovnají úvodu Zachraňte vojína Ryana, ale celkový dojem to napravit nedokáže. Průměrný film a promarněná šance na další Oscary. (26.01.2007)