Sólokapr

Vloni zavítali do našich kin dokonce dva Allenové, (a)morální thriller z prostředí londýnské „high society“ Match Point a krimikomedie s fantastickými prvky – Sólokapr. Ani se nechce věřit, že oba dva filmy natočil ten samý režisér, mnozí diváci rozmlsáni výtečným Match Pointem budou Sólokaprem oprávněně zklamáni, ale pokud kapku slevíte ze svých očekávání, dostane se vám solidní porce allenovského humoru v docela fajn balení. Příběhová linie patří k těm ne zrovna nejrafinovanějším, ač vychází z pěkné myšlenky – novinář je pro pořádného sólokapra schopný prchnout smrtce před očima –, dále je rozvíjena předvídatelným způsobem a některé logické nedostatky jsou až zarážející. Není kupříkladu tak docela jasné, proč Waterman po celou dobu Sondře pomáhá, zvlášť při jeho prvotním, odmítavém postoji. Woody už je starší pán, možná trošku senilní, možná stižen alzheimerem, dialogy však stále píše na úrovni („Pocházíš z ortodoxní rodiny, přijali by mezi sebe masového vraha?“), jen je čím dál patrnější, že ty nejlepší tvůrčí roky má již za sebou. Sólokapr si hodně vypůjčuje z Prokletí žlutozeleného škorpióna (iluzionista-šarlatán, nesourodá detektivní dvojice), z Darebáčků (dva balíci se dostávají mezi snoby), z Alice (duchařská část) a mnohé výroky jakoby pouze parafrázovaly něco již dříve vyřčeného. Ani hercům neměl tento film příliš co nabídnout, Scarlett je krásná – i pod obroučkami brýlí (což však neznamená, že bez nich není mnohem krásnější) – a zčásti zde přebírá Allenův roztěkaný herecký styl, ten už ji ovšem tolik nesvědčí. Woodyho koktavost, neschopnost vyloudit byť jedinou napoprvé srozumitelnou větu mě místy skutečně iritovala, což píšu coby jeho již pár let oddaný fanoušek. A Hugh Jackman, který oba hlavní představitele přerůstá nejméně o hlavu a dvacet kilo svalové hmoty? Pouhá potěcha pro dívčí oko. Rád bych se vyhnul nějakému shrnujícímu hodnocení označujícímu Sólokapra buď za film dobrý nebo špatný, navzdory všem výtkám jsem se po celou dobu obstojně bavil, otázkou je, zda-li šlo o zábavu adekvátní současným schopnostem a možnostem Woodyho Allena. Pokud ano, je to smutné. S tím že tento manhattanský neurotik patří do starobince však stále odmítám souhlasit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Shadwell, castor, Vitason, Mahalik, Cimr, Martinius, pabelito (02.01.2007)

Woody pokračuje v zavedeném tempu jeden film ročně a zdá se, že jen tak brzo s tím nehodlá přestat. Nic proti tomu, vždyť předchozí snímek Match Point dokazuje, že výborné filmy točit stále umí. Sólokapr se podobně jako MP odehrává v Londýně a děj se opět točí kolem půvabné Scarlett Johansson, tentokrát v roli nezkušené studentky žurnalistiky. Přesto jsou to dva naprosto rozdílné filmy, které nemá smysl srovnávat. Sólokapr je fantaskní komedie, v níž už ani tak nejde o vlastní příběh, který by mimochodem z pera méně schopného autora vyzněl hrozně banálně (kolik variací na Jacka Rozparovače už tady bylo? A kolik dobrých?). Woodyho síla spočívá v tom, že tento banální příběh dokáže zkombinovat nápaditými dialogy a opepřit specifickým druhem humoru jako nikdo jiný. Jen málokdo umí tolik otřepaných klišé (bohatý princ a chudá popelka patří mezi ta největší..) přetavit v originální a vtipné momenty, které film spolehlivě drží pohromadě. Nicméně kromě toho film obsahuje řadu pro mě nepříjemných momentů, které Woody ještě mohl na svém scénáristickém ponku trochu obrousit. Splendiniho koktavost a neschopnost se vymáčknout mi nevadila. Je to očekávatelná návaznost na jiné Allenovy neurotiky. Spíš mě zpočátku dost iritovaly jeho neskutečně trapné řeči, kterými se snažil mezi londýnskou smetánku zapadnout a které Sondra (Scarlett) nemohla vystát. Připadalo mi to, jako by Woody chtěl být ještě allenovštější než obvykle. Naštěstí postupně jeho repliky nabývají na smysluplnosti... Vadily mi i skoky, kterými v úvodu děj svazoval - Splendini posílá Sondru pryč a z ničeho nic jsou to nejlepší společníci, které nic nerozdělí (ona sdílená nadpřirozená zkušenost mi přišla málo.. :) ), a konečně v některých scénách je těch klišé až příliš. Sólokapr určitě nepatří mezi nejlepší režisérova díla, ale jako oddechovka je to film dobrý a stále plný allenovského humoru a nadhledu. Uvidíme, s čím příjde příště.. (27.09.2008)

Jak se tak porozhlížím po zdejším hodnocení, je dosti rozdílné. Souhlasím s tím, že Woody Allen natočil větší skvosty. Konec konců, o tom, že jeho kariéra po tomto snímku nepujde strmě dolů nás bravurně přesvědčil kupříkladu loňskou Barcelonou. Sólokapr v mnohém připomíná Match Point. A nejen Scarlett, která je ve Hře osudu sexy, zatímco v kapříkoj krásná. Oba filmy spojuje podobná hudba, pozvolný tok děje a celková odlehčenost. Rád bych se vyhnul přímému srovnávání právě těchto dvou snímků, poněvadž bych patrně musel konstatovat, že Match Point mě zaujal více. Ovšem, díky velice rozumné metráži Sólokapra jsem se já osobně nenudil, kupodivu mi nevadila na oko bijící muskulatura Hugha Jackmana, a neurotická postava ztvárněná samotným Allenem mi (narozdíl od mnohých z vás) přišla sympatická. A to ve výsledku znamená, že se přidávám do klubu těch, kteří se zde nebojí Sólokaprovi spíše přidat, nežli ubrat. Howgh! :-) (28.12.2009)

Allen ma prekvapil a svojím filmom okúzlil, omámil a očaril. Naozaj som nečakal tak príjemne nemotornú, vkusnú a nenásilnú komédiu. S čistokrvnou komédiou, ako to býva vo Woodyho filmoch zvykom sa však nestretávame ani tu, prifarbené romantikou, pozlátené fantazijnosťou. prizdobené mysterióznosťou. Komédiu z najväčšej časti tvoria práve Allenove výstupy klasického neurotického pajáca, o romantiku sa príjemným iskrením a spontánnym herectvom postarali Scarlett Johansson a Hugh Jackman, a znesiteľnú mysterióznu vložku mal na svedomí záhrobný novinár Iana McShanea. 80%. (06.05.2009)

Celkem pohodová a příjemná taškařice s kriminální zápletkou, která sice není nijak originální, ale o to u Woodyho přece ani nejde. Hlavní tu jsou opět dialogy, které se sice kvalitativně předešlým Allenovým počinům přiblíží jen zřídkakdy a občas se mi zdálo, že v některých momentech mistr jen unaveně vykrádá sám sebe, přesto ale nemohu tvrdit, že bych se nudil. Oproti Allenovým starším filmům působí Sólokapr poněkud prázdnějším dojmem, co se myšlenek a děje samotného týče a v porovnání s "neallenovskou" a brilantně vystavěnou žánrovkou Match Point se jedná o velký krok zpátky, přesto bych Sólokapra ani náhodou neoznačil za špatný film...nazval bych ho lehkou jednohubkou, po jejíž konzumaci nehrozí žádné střevní potíže a po několika hodinách si ani nevzpomenete, jakou že to měla chuť. 65% (29.11.2008)