Elementární částice

Další film, ve kterém moje puritánství volalo o pomoc. Nic tak sprostého jsem dlouho neviděl. Dobrou třetinu stopáže jsem si musel zakrývat oči a druhou třetinu zacpávat uši. Kromě ukázky hladkání hlavního hrdiny při pomyšlení na jeho maminku včetně ukázky jeho vyvrcholení, jsou k vidění i hrátky s horní nápravou na babičině pohřbu, ba dokonce i dosti nechutné hromadné páření se. Děj má dvě dějové linky, přičemž jen ta Brunova je sledovatelná. Míša celkový divácký dojem spíše kazí. Vzhledem k tomu, že se ve filmu řeší tolik sprosťáren a je to dost fujky, tak se člověk prostě nenudí. Je v neustálém očekávání, jaká sprosťárna bude následovat a jak to ovlivní jeho kvalitně položené morální hodnoty. Doporučuji nesledovat sám, abyste měli možnost si s někým vyměňovat pohledy plné zděšení. (15.08.2016)

Konformně šokantní adaptace radikálně provokativní předlohy od režiséra, který si na burcování mravokárců vybudoval kariéru. Snímek sice přináší sytě tělesné pojednání o sexuální frustraci narážející na kontrast sexuálně emancipovaného světa a konformní upjaté společnosti. Jenže ve finále vše zvrátí do moralistního melodramatu, kde apatický bratr najde štěstí, protože zavolal své přítelkyni, zatímco neurotický bratr si za nerozhodnost vyslouží pobyt v blázinci. Předloha naopak směřuje k odlišnému konci, kde plně vynikne ústřední myšlenka, že strůjcem veškerého lidského zmaru jsou individualita a touha. 7/10 (31.08.2011)

Kámoš na mě vychrlil,že prej viděl skvělej film,a prej ať na něj kouknu,že to běželo na Filmbox extra.A že když se mi to nebude líbit,tak že se mnou už nepromluví.Musim podotknout,že jako filmovej divák je to člověk bez kouska fantazie,spíš výbornej do hospody.Tak sem film v neděli po obědě rozjel ,ale mít ho na fyzickym nosiči,tak ho po polovině filmu rozjedu na ulici autem(škoda,že nemá brácha tank).Děsivě utahaná nuda s těma nejhnusnějšíma skopčáckejma ksichtama,jaký sem kdy viděl.Tak to ne,tahle si zábavu nepředstavuju.20%. (29.01.2012)

Začalo se zlehka, o to drtivější byl dopad. Elementarteilchen obsahuje jak hluboké pravdy a složité osudy, tak banální příběhy a profláknutá klišé. Oba tytou proudy se spolu proplétají celou stopáží, občas je viditelný jeden, občas druhý, a občas se spojí do jedné mocné řeky, v jejímž toku jsem se skoro utopil. Tenhle brutálně upřímný příběh se mi bude v hlavě rozkládat ještě hodně dlouho. A jestli Moritz Bleibtreu ještě někdy předvede tak skvělý výkon jako tady, tak jde rovnou do seznamu mých oblíbených herců. Top 10 za rok 2006. (06.05.2012)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)