Dotkni se ohně

Hodně silný příběh z černého kontinentu, který nese poselství a skutečnou realitu , která je ve filmu natočena v duchu hrdinství tamních obyvatel. Jistě se Noycemu podařilo zachytit danné téma při kterém si vzal herce v hlavních rolích jímž sedí role jak zadek na šerbli. Tim ač ho nemusím ukázal svou kvalitu a ztvárnil roli vyšetřovate tak prilantně, že jsem se nemohla dočkat dalších rafinovaností jím stvořených, kdy vyslíchá nebo pátrá...Prostě bomba kousek.... (24.04.2007)

Herca menom Derek Luke priniesol sám veľký Denzel Washington a urobil veľmi dobre. Mal som možnosť vidieť už pár snímkov a musím uznať, že mi veľmi sedí do podobných úloh. Film Catch the fire nijak neexceluje po filmovej stránke, ide skôr samotnú myšlienku a teda hlavnú tému - apartheid v Afrike. Dalo sa, určite sa dalo vyťažiť z toho min. o 50% viac, ale už iba samotná myšlienka vás strhne a smelo budete prikyvovať rozhodnutiam, ktoré činní hlavný hrdina, keď konvertuje z maximálne humanistického, dobrého civila a pracovníka v továrni na extrémistickeho rebela bojujúci za lepšiu budúcnosť pre Južnú Afriku. Sklamal ma len záver, ktorý bol vážne neprepracovaný a odfláknutý, akoby už filmári mali toho dosť. (17.06.2009)

SPOILER! Příběh nás zavádí do období kdy byl naplno uplatňován v Jihoafrické republice apartheid - tedy politika rasové segregace. Bílí osadníci z Německa, Holandska naprosto regulérně uplatňovali silou rasovou segregaci a diskriminaci černého obyvatelstva. Původní obyvatelstvo celé řady kmenů avšak s tmavou pletí mělo samostatně vyčleněné školy, dopravní prostředky atd.. Bílí se k nim chovali s odstupem a někdy i odporem jako k méněcené rase či levné pracovní síle. Samozřejmě to vedlo k několika vlnám odporů. Perzekuce často zasahovala nejen přímé odpůrcé zřízení či dokonce teroristy, ale i jejich blízké či zcela nevinné. A to je příběh hrdiny tohoto filmu. Pracuje v rafinérii holandského vlastníka, je mistrem, snaží se jen makat a přinést domů peníze. Ve svém volnu trénuje děti ulice ve fotbalu a politika ho nezajímá. Po jedné ze sabotáží v rafinérii si jej však vyhlédne bezpečnostní služba a snaží se z něj vymlátit doznání. On nic neprovedl, byl loajální, ale vyšetzřovatelé mu to nevěří. Když se nakonec prokáže že to nebyl, je už po takové masáži, že se v něm cosi zlomí. Během mučení se hrdina rozhodne se tomuto zlu postavit. Proto odchází do Angoly aby se vrátil zpět s revolučními osvobozeneckými jednotkami. Jeho cíl je jediný, vyhodit Búrům do vzduchu tu jejich rafinérii... Snímek je námětem i dějově hodně podobný filmu Nevyhlášená válka (2005). Také mně připadal závěr a finální drama tak trochu odfláknuté. Nicméně většina filmu byla hodně zajímavá a umožnila si představit tu tíživou situaci černého obyvatelstva, které ač ve své zemi si v JAR museli nechat lecos líbit od bílých. Tim Robbins zde hraje záporáka a velitele bezpečnostních složek Holadanů. Vystupuje uhlazeně, jeho pěstěné ruce nejsou od krve. jsou to však ony, které jeho gorilám ukazují koho nechat umlátit, přitopit či zmrzačit při výslechu.... Koho zajímá situace v JAR před nástupem Nelsona Mandely ať toto dílko rozhodně nevynechá. Tři magentické výbušniny. * * * (08.03.2013)

The spark that ignites us, unites us. Někteří režiséři by se neměli pouštět do závažných témat, které jsou v součastnosti v kurzu. Phillipe Noyce je jedním z nich. Oceňuji to, že všechny složky v tom filmu jsou záměrně "low", od vyprávění sloužící kamery po umírněnou režii až k podehrávání herců na všech frontách, takže Dotkni se ohně má daleko k sentimentu, patosu či kýči, ale s tak debilním scénářem, v němž je vše černobílé, to na víc než průměrné hodnocení nevystačí. V podstatě se mi jenom potvrdilo, že Phillipe Noyce je režisér, který nezvládá udržovat diváka v napětí po celou dobu filmu a skutečný drajv je cítit až v samotném závěru (Úplné bezvětří, Vysoká hra patriotů, Někdo se dívá... a teď i Dotkni se ohně). Ve výsledku další z řady ambiciózních filmů o JAR, který obdobně jako Poslední skotský král dojel na tradiční thrillerovou výstavbu, s nefungující dvojkou Luke-Robbins a s předvídatelností od začátku do (nezvládnutého) konce. (08.04.2007)

Čekání na dobrý film o Africe pokračuje. Nejprve to dobré. Robbinsovo podání búrského fízla nepostrádá to, co zbytek filmu - tu dávku neurčitosti, autenticity, která uděluje divákovi podnět se nad situací postavy a kontextem příběhu trochu samostatně zamyslet. To samé nelze tvrdit o postavě jeho protivníka, hlavní postavě příběhu, Patricku Chamusso, která trpí neobratným scénáristickým lakováním na růžovo. Úkol vyvážit pro západní diváctvo figuru vykazující všechny atributy teroristy vyžaduje delikátnost, jíž scénáristka Shawn Slovo, dcera Joe Slovo [jihoafrický aktivista, dlouholetý vůdce jihoafrické komunistické strany] naneštěstí nevládne. Kromě celkem nevýrazné režie Phillipa Noyce, jehož laxnost by eventuálně omlouvalo snad jen pozdní zjištění, do jaké šlamastyky se angažmá ve filmu dostal, si výtky zaslouží především autorská zbabělost podat osvobozenecký boj se všemi temnými odstíny odhodlání k teroru - prostě takový, jaký určitě je. Podán takto film vyznívá pitomně a vylhaně i v těch aspektech, kdy možná není. Kdybych se dvě hodiny nepotýkal s pocitem, že mě někdo propagandisticky prcá, asi bych se nudil ještě víc. (12.01.2013)