Životy těch druhých

Žádný strhující a dojemný zážitek se nekonal, ale snímek sledující pravdivé události z těžké, napětím prostoupené doby měl přesto svou sílu. Hlavně za to mohly výborné herecké výkony. Vždy jsem si myslel, že Němci jsou jako herci úplně prkenný, ale zde se sešla parta lidí, kteří opravdu umí. Příběh sice není kdovíjak zajímavý, ale natočen je velmi dobře a donutí vás se zájmem očekávat konečné rozuzlení. Geniální dílo bych v tom určitě nehledal, ovšem svým pojetím strčí film do kapsy mnoho věhlasnějších špionážních snímků.. (29.02.2012)

BAFTA Awards - 1: Najlepsi cudzojazycny film + 3 nominacie: Najlepsi film / Rezia / Herec v hl. ulohe - Ulrich Mühe / Scenar ________ Jeden zo smutnych pribehov z komunistickych cias byvaleho Vychodneho Nemecka konkretne z roku 1984. Zo zaciatku trosku zdlhave, ale po chvili ma zaujalo odpocuvanie a sledovanie dramatika tajnou policiou Stasi, ktory chcel tajne zverejnit pravdu v zapadonemeckom casopise Spiegel o nedemokratickom systeme vo Vychodnom Nemecku napriklad o pocte sebevrahov z prenasledovania nelutostnym rezimom. Myslim si, ze toto je vynikajuca ukazka komunistickeho systemu prenasledovania ludi a Oscara za najlepsi cudzojazycny film si podla mna zasluzil. _______ Martina Gedeck - (Christa-Maria Sieland) +++ Ulrich Mühe - (Kapitán Gerd Wiesler) +++ Sebastian Koch - (Georg Dreyman) +++ Ulrich Tukur - (Podplukovník Anton Grubitz) +++ Thomas Thieme - (Minister Bruno Hempf) +++ Hans-Uwe Bauer - (Paul Hauser) +++ (17.12.2008)

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)

Ono mi to ze začátku nepřišlo jako nic zvláštního, obvyklý film o období normalizace. Ovšem pak se v agentovi Stasi probudila jiskřička lidskosti, film začal nabírat na obrátkách a přiznám se, že při závěrečné scéně mi tekly slzy. Je neuvěřitelné, jak skvěle dokázal Ulrich Mühe s jedním výrazem ve tváři zahrát tak dobře všechny ty pocity, které se v něm praly. A pak že v Německu neumí točit dobré filmy, tenhle si Oscara plným právem zasloužil. (31.07.2007)

Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem. (27.07.2011)