Životy těch druhých

Rozumím připomínkám k proměně osobnosti kapitána Wieslera, ale jako nejlepší oponentura mě k tomu napadá slavný to Churchillův citát: "Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.". Od začátku je totiž kapitán Wiesler vykreslen jako velmi inteligentí osobnost, která je sice věrná straně a věří jejím principům, ale zároveň je to i svébytná osobnost bez stádového chování, držící se především svého vlastního rozumu a intuice. To je vidět i na konfrontaci s podplukovníkem Grubitzem, který jak sám zmiňuje byl na škole vždy tím méně chytrým, ale větší bezpáteřnost mu vždy dovolila stoupat po stranickém žebříku rychleji, a jehož odlišné způsoby jsou několikrát i dobře vidět (scéna a nsáledný rozhovor s ministrem v divadle). Není tak pro mě nepochopitelné, že po té co trávíte svůj každý den sledováním lidí z jejichž životů postupem času začnete chápat nesmyslnost režimu a spousty principů, které zastupujete, najednou vás to zlomí. A o tom si myslím, že tady u kapitána Wieslera jde. ... Co se týče filmu jako celku tak nemám prakticky výhrad. Je to čistá filmařina, která prvoplánově nešokuje ale postupně se zahryzává pod kůži propracovaným dějem a vyobrazením režimu a samotné Stasi. Netlačí na pilu ale nechává diváka poznávat příběh, otevírá mu oči a hodnocení nechává na něm. Každá postava dává do skládačky důležitý fragment a má svoji důležitou roli, nic zde není zbytečné. Němci zkrátka zvládli tuhle reflexi vlastní historie skvěle a bez patosu a vytvořili jeden z nejlepších filmů popisujících fungování tajných složek v zemích bývalého socialistického bloku. (16.11.2017)

Co dodat? Najděte si čas na tento film a nechte si ho projít hlavou, máte šanci, aby i Váš život mohl být na konci pojmenován "Sonátou pro dobrého muže"! (28.02.2007)

Velmi působivý až mrazivý snímek vykreslující projevy lidskosti a zvrhlosti v uměleckých kruzích socialistického Německa. (01.10.2007)

Dala bych něco mezi čtyřmi a pěti, ale půlhvězdy tu bohužel nejsou. No zaokrouhlím to nahoru, zvlášť kvůli mně blízkému emotivnímu závěru (ano, zase jsem brečela v kině, smějte se mi). (30.10.2008)

Florian Henckel von Donnersmarck svojou prvotinou vytvoril jeden z najlepsich filmov nemeckej kinematografie. Temne, depresivne stvarnena drama o sledovani obyvatelstva vychodonemeckou vrchnostou. Akysi protipol optimisticky ladeneho Good Bye Lenin.Gerd Wiesler svojou spionazou a odposluchavanim dramatika Georga Dreymana spoznava a objavuje iny, pohodovejsi zivot nielen umeleckej brandze. Vela emocii vyobrazena v ojedinelom scenari a prekvapivo novatorsky genialnej rezii. Tento film si urcite zasluzi vyssie postavenie v top 200 rebricku. (04.12.2008)

Vynikající drama o nalezení lidskosti tam, kde jí bylo v komunistickém NDR pomálu. (09.03.2009)

Vynikající pohled do doby pronásledování obyčejných lidí. Hlavní hrnina je naprosto dokonalý a nemám problém mu vše uvěřit. Ostatní herecké obsazení také baz připomínek. A na co hlavně nesmím zapomenout je fantastická hudba, která provází celý film. Jediné co lze trochu vytknout, je poměrně pomalé tempo a lehce přetažená délka. (29.06.2010)

Vynikajúce! Nečakal som, že sa dá natočiť tak "krásny" film s tak ošemetnou témou. Hudba skvele dopĺňa dramatický dej. Bravo. Môžem jedine odporúčať. 95% (27.01.2011)

zdeněk tůma nepřesvědčil (06.02.2011)

Já se vůbec nedivím, že na IMDb je to 56. nejlepší film. Američanům musí být jasné, že takový film by oni nikdy natočit nedokázali. Protože něco takového nikdy nezažili (nepočítejme mccarthismus). Mít strach z vlastního státu, jeho vlády. Svých přátel, sousedů, kohokoliv. Protože jen málokterý jedinec byl natolik odolný, aby nepodlehl. Nepodlehl a při cestě za vlastním vysvobozením nestáhl do hlubin ostatní. Východní Německo rozhodně nebylo na vrcholu kvality života, ovšem ve špehování vlastních obyvatel rozhodně patřilo na špici. Agent Stasi s krycím jménem HGW XX/7 je workholik. Možná úplně pevně nevěří v učení soudruhů Marx s Engelsem, o to víc žije pro práci. Rodinu nemá, bydlí v hnusném paneláku, jezdí bakelitovým automobilem. A i on časem zapochybuje. K vlastním obětem si vytvoří vztah. Takový obrácený stockholmský syndrom. Samozřejmě, že to skončí tragicky. Není to přece žádná pohádka. Zároveň ale tato tragédie zachrání život někomu jinému. Velmi silná výpověď o nepříliš vzdálené minulosti. Která chytne a nepustí. Nemůžu říct, že bych snad Gerdu Wieslerovi po čas filmu začal fandit, to ne, spíše jsem doufal, že jeho proměna dojde dobrého konce. K čemuž ve své podstatě nakonec došlo. (23.07.2011)

Nikdy bych nevěřil, že mi bude trochu líto člověka, který byl členem Stasi a špicloval lidi i v jejich nejintimnějších chvilkách. V tomhle filmu se tak stalo, i když je pravda, co tu mnozí naznačují, že přerod kapitána Wieslera z fanatického a loajálního člena Stasi v citlivého člověka, který má dokonce nějaké svědomí, nakonec nepůsobil až tak věrohodně. Ale natočeno i zahráno to bylo solidně. Stopáž by mohla být o něco kratší, avšak i tak se to dalo bez častějšího koukání na hodiny zhlédnout. Dost se mi líbil i konec snímku, i když byl možná až moc přehnaný. Kdyby se více zapracovalo na charakteru postavy Wieslera a jeho "proměna" proběhla více citlivým a pomalejším způsobem, dal bych pět hvězd, takhle zůstanu u čtyřech silných. PS: Na "dvojce" mě docela zklamali, že dávali film v dabingu, čekal jsem, že ho budou vysílat v originálním znění s titulky. (19.09.2011)

Jelikož jsem si předem nic nezjišťoval, neměl jsem vůbec představu, čeho se mají "životy těch druhých" týkat. Bylo to dobře, nevím totiž, jestli bych měl zájem se koukat na další drama o socialismu, i když tentokrát v Německu. Každopádně mě velmi překvapil a rozhodně zajímal. Asi nejlepší německý film, který jsem kdy viděl. Rozhodně se na něj vyplatí podívat. (20.11.2011)

Musí být frustrující žít v době, ve které má 5 let vlastního života menší cenu, než poděkování v knize. Donutilo mě to zamyslet se and tím, co bych v takové situaci dělal já. Každopádně mi byl sympatický překot přesvěčeného STBáka v zachránce lidských duší. Odehrál se pozvolna především v jeho hlavě a nepředcházela mu žádná konkrétní událost. Postupem času prostě zjistil, že by raději žil životy těch druhých.=90% (09.03.2012)

Sugestivní drama o lidech semletých soukolím Strany, podpořené výbornými hereckými výkony. (10.03.2012)

Hmm až mráz po chrbte mi ide keď vidím čo robili vtedy nechcem si ani predstaviť čo robia teraz... (04.02.2013)

Výborný námět. Scénář (ne geniální, ale hodně dobrý). Skvělé herecké výkony hlavních představitelů - co také jiného čekat od Müheho, Kocha a Gedeckové. A navíc se člověku nechce ani uvěřit, že jde o režijní debut. Výborný film, který se v domácí filmotéce neztratí. (13.04.2013)

Jen víc takových snímků, jenž dobře vystavěným příběhem připomínají hrůznost minulého režimu. Pokud některým uživatelům příliš "šustí papírem" , pak z mého pohledu bych možná malinko vytknula doslovnost, určenou pro nevědomého diváka. Ale co, nebudu si hrát na superznalce, mně to vůbec nevadilo; o to byl pak výsledek působivější. Mnozí zde taky dokolečka omílají nereálný přerod fízláka v "dobrého člověka", ale zrovna tohle mi přišlo díky režisérskému umu pana Donnersmarcka naprosto lidsky věrohodné. Třeba jsem optimista, ale proč by si průměrný, nikoli však hloupý, člověk nemohl uvědomit prázdnotu svého bytí (dokonale vystiženou panelákovým, sterilně zařízeným bytem) a nerozhodl se realizovat životem výjimečné, vnitřně bohaté osobnosti, jíž svými sluchátky leze až do postele? (01.05.2013)

Zajímavé téma, dobře natočené, navíc podpořené dobrými herci (uhrane zejména Ulrich Muhle jako pedantský kapitán), zrazuje podle mě občasná teatrálnost a popisnost některých dialogů... (17.01.2014)

Je až děsivé, jaké praktiky může jakákoliv tajná policie používat. Tady byla zobrazena pouze úplná špička ledovce, a proto je v tomto filmu děsivější spíše atmosféra strachu a až strojové výkonnosti STASI, spíš než nějaká konkrétní brutalita. Z této stránky má očekávání byla naplněna, ovšem čím jsem byl zklamán, bylo jednání postav. Naprosto jsem nechápal motivaci hlavního "hrdiny" najednou obrátit. Proto pouze průměrné hodnocení. (23.02.2014)

Neskutečně dobře natočený film ze sousedního Německa. Myslím, že praktiky tajné policie jsou vykresleny více než přesvědčivě a vyvolávají v divákovi řadu otázek ohledně důvěry a jistoty. Na kolik si můžeme být jisti svými nejbližšími? Můžeme jim věřit? Většinou asi ano, ale vždycky je dobré se podívat z okna a uvědomit si, v jaké době to vlastně žijeme. Film má velmi dobré tempo - zpomalí, zrychlí a zastaví přesně tam, kde je potřeba. Nejvíce jsem si užil samotný závěr filmu, který jsem ani neočekával a velmi mile mě překvapil svým obsahem a upřímností k divákovi. 100% (02.08.2014)