Pokojný bojovník

Mentálny tréning je súčasťou tréningového procesu vyspelých týmov v kolektívnom športe či individuálnom už niekoľko rokov. Toto je jeden z dôvodov prečo chce Sparta Praha Guľu zo Žiliny. Má nie len moderné či pokrokové myslenie, ale využíva aj praktiky, pri ktorých ostatní čumia s otvorenou papuľou. Samotný film však vo mne nevyvolal žiadne emócie. Čo jednoznačne beriem ako veľké mínus, lebo šport je dávka emócii sama o sebe. Tu som nič necítil ... (19.10.2016)

Film pro chytré a uvědomělé lidi. Škola života v podání Nicka Nolteho je tady naprosto vyjmečná. Tvůrcům se podařilo oprostit v tak citlivé věci jako psychologie a filozofie od přehnaného patosu, přílišné vrstevnatosti a neuchopitelnosti a především nesmyslnosti a neuvěřitelnosti. Moudra mají tentokráte hloubku, smysl, efektivitu a hlavně je to všechno pravda. Ti co to vidí jako film o sportu a odhodlání - nechť si vymění mozek a nebo počkají s hodnocením ještě pár let než mentálně dozrají a získají životní zkušenosti. (29.12.2012)

"Cesta nám přináší štěstí, ne její cíl!" Sportovní dramata s vývojem z arogantních a protivných postav na pokorné a milé mám moc ráda. A když se film zaobírá ještě osobní růstem a uvědomění se „smyslu života“ a tak trochu duchovnem a objevením kouzla přítomného okamžiku, tak pozorně koukám a užívám si to. Sice nenabízí nic nového, co už člověk neviděl a v mém případě i neznal, ale opakování je matka moudrosti a tak se s potěšením dívám a podívám i znovu, protože veškeré naše problémy jsou hlavně v hlavě a je potřeba si to neustále uvědomovat :o) Takže proto je Pokojný bojovník film, který je mi vysoce sympatický :o) (13.06.2018)

Veľmi príjemná, miestami niekedy však až príliš pokojne plynúca dráma o ľudských pádoch a vzletoch, životných potupách a vrcholoch; športová tematika mala len doplnkový charakter. Nick Nolte ako duchovný kantor mladého športovca bol do svojej role vybratý ukážkovo a aj mladý Scott Mechlowicz má myslím vystavané herecky aj naviac, než na komédie typu 'Eurotrip'. Zaujímavá je však práca (a výber látky) režiséra, Victor Salva sa po už druhýkrát po dvoch-troch horrorových (béčkovo poznačených, no úspešných) filmoch pustí do zaujímavého dramatického snímku, kvalitne rozhodne nie na zlej úrovni a po tomto sa hneď púšťa do ďalšej nádielky napätia. 75%. (07.03.2009)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)