Pravidla vášně

Trendy filmeček o trendy zdrogovanejch lidičkách. Směs cool filmařskejch nápadů, který jsou často samoúčelný až hanba. Pozpátku puštěný záběry začnou štvát. Příběh o ničem. Postavy debilní. Jedinej dobrej nápad byl ve scéně "zakryju onanii tim, že si na penis dám polštář, a tak nikdo nepozná, co dělám", kterej, jak se pak ukázalo v praxi, stejně nefunguje. Takovejhle hranej film už dávno nikoho neprovokuje. Jestli takhle žije americké studentstvo, super, ale natočte o tom dokument, tam absence příběhu extra nevadí a třeba to nebude tak na nervy lezoucí. (25.10.2009)

Roger Avary to nemá vůbec jednoduché po ukončení "společné filmové dráhy" s Quentinem Tarantinem, kde to skončilo už po PULP FICTION. Ale jde vidět, že příběh zlatých hodinek nebyla náhoda, komediální esence je potvrzena, ale bohužel nepřichází nic nového. To čeho se obávali Weitzovi, Gansel, nebo Poirier, že na stříbrné plátno prostě nepatří to se Avary odvážil vložit bez sebemenšího rozmyšlení. To vidím jako velký plus, bohužel vše ostatní už nám bylo předloženo s krásně roztáhnutýma nohama se stále stejným omamujícím parfémem. (26.09.2012)

Nechapu, jak se necemu takovemu mohl James Van Der Beek propujcit! Je to skvely herec, ktery ma na vic, a kdyz jsem ho videla v zachodove scene, neverila jsem svym ocim... vazne si nemyslim, ze by nekomu zvratky a exkrementy prisly vtipne, takze nechapu, proc jsou skoro ve vsech filmech o teenagerech. Je to nechutne jako cely tenhle film! Ovsem plejada znamych hercu me trochu obmekcila a Pravidla tak o vlasek unikla odpadu! (29.03.2010)

Famózní James Van Der Beek uprostřed filmu plného prázdných řečí. Suverén se nevěrohodně mění v citovou trosku a svým cynickým bonmotům tak dlouho piluje hrany, až z nich udělá neposlouchatelné fráze. Když si nakonec zopakuje i několik vět své unylé idolky, srazí tím i poslední zbytky pseudopříběhu do nesledovatelných vod. Tenhle pokus si hraje na něco, čím nikdy nemůže být a prachbídnou druhou hvězdu mu zachraňuje tehdy ještě zcela neznámý Ian Sommerhalder (20.06.2005)

Nerád tu kazím celkový vysoký priemer tohto filmu, no tvorcovia navodzujú pocit sociálneho odcudzenia, sterility vzťahov a mizerného životného pocitu prostredníctvom videoklipovej estetiky a takmer nulového prekleslenia hlavných troch postáv (vďaka vnútornému monológu "Musím niekoho pretiahnuť" sa o Seanovi nedozvedám nič nové), čo mi vzhľadom k žánru sociálnej drámy (nič iné to nie je, nemôže byť a ani nechce) pripadá dosť úbohé. Aj ja mám enormný zmysel pre "senzačný" aspekt kinematografie (viď komentár k Waxwork), tu mám však pocit, že autori filmu nepochopili predlohu Breta Eastona Ellisa. Sex a drogy sú síce v románe i vo filme, no Ellisove fascinujúce pasáže plné depresie, melanchólie a zvláštnemu smútku na ostrí starogréckej vznešenosti a modernej frustrácie sú vystriedané kaleidoskopom prcičkovských epizód priam estrádneho charakteru, v ktorých sa i rádoby cynické výstupy menia na grotesku. Film "Pravidlá vášne" mi vôbec nepripadá ako dobrá adaptácia a aj keby nešlo o adaptáciu, u mňa by prepadol i ako autorský film. Absencia zjednocujúcej koncepcie je príliš očividná (autori sa zrejme snažili priblížiť "roztrieštenosti" a nervnosti literárneho rozprávania - vo filme to veľmi nefunguje) a nevyváži ju ani fyzická atraktivita niektorých hercov (Kate Bosworth je naozaj nádherná, týmto blahoželám Orlandovi Bloomovi). Najlepším režisérsko-scenáristickým ťahom nie je ani reverzný pohyb, dokonca ani tvorcami tak vychvaľované prepojenie paralelne sa odvíjajúcich existencií "odcudzených" indivíduí Seana a Lauren do jedného obrazu, ale naopak rozdelenie obrazu na dve časti v okamihu, keď sa Paul Denton díva na sexuálne atraktívny objekt - jeden Paul Denton dosahuje fyzický kontakt, druhý masturbuje, dívajúc sa na (ne)naplnenie svojej túžby. Na tejto znepokojujúcej vizuálnej stratégii sa dal vybudovať skvelý film, pretože sa mi zdá adekvátna celkovému vyzneniu románu. No čo, kašľať na to - skvelý román tu stále je (tj. nielen filmom je človek živý). (13.06.2005)