Sunshine

Po opravdu dlouhé době jsem měl možnost vidět opravdu kvalitní sci-fi odehrávající se ve vesmíru, toto k tomu ještě v naší galaxii. Výborní herci, excelentní příběh, ve kterém slunce vyhasíná a Země vyšle poslední možnost v podobě bomby, která by ho znovu rozsvítila. Rozhodně je to psychárna a to nejtěžšího kalibru, při které jsem měl možnost sledovat změnu stavu chování všech, kteří se této mise zúčastňují. Kdyby ale bylo jen těch psychických chvílemi až slaboduchých stavů dal bych za pět. Jenže ke konci příběh trochu uvadne a vznikne z toho čistokrevná vyvražďovačka, která ne že by vypadala špatně, ale tak nějak normálně, průměrně na film, který se měl stát jistým mezníkem v sci-fi dnešní doby. Dále by za zmínku rozhodně stála hudba, která k atmosféře rozhodně dopomáhá a úvodní a prakticky titulní skladbu, která zazní víckrát jsem si dokonale zamiloval a věřím, že nejen já. Pak už se stačí jen dodělat velkolepým závěrem a věřím, že budete namlsáni vizuálními orgiemi stejně jako já. Po shlédnutí ale musím souhlasit s jedním, že tento film patří minimálně do kina, kde se jeho zvuk a hlavně zvuk zobrazí v jeho plné kráse. --- Z prachu jsi a v prach se obrátíš (21.07.2007)

"A ja sem ted na trajektu Amsterdam - Newcastle videl Sunshine od Dannyho Boyla. Bylo to docela husty, jak vedci chteli vyhodit do vzduchu slunce aby ho tim ozivili, pac ono uz pohasinalo a zeme zacinala mrznout a pak tam byl takovej pan co travil hodne casu blizko slunci a docela od toho se opalil a jeste zcvoknul. Ale bylo to dobry. Dobry uz nebylo ze vstup na to stal 7 a nakonec to v takovy studeny mistnosti promitali na mrnavy platno v desny kvalite." http://www.last.fm/group/Bleeding+Ear/forum/55455/_/278918 (17.06.2007)

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)

Osm lidí cestuje ke Slunci a vinou nešťastných a podivných příhod je jejich počet postupně redukován. Co je milé – z větší části nejde o děsuplnou vyvražďovačku á la Vetřelec nebo Horizont událostí (k němuž finále hodně inklinuje). Jednotliví členové posádky umírají víceméně pravděpodobným způsobem a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se nějaká vesmírná loď shodou nešťastných příhod musela jednou potýkat s řešením problému „je nás sedm, máme kyslík pro čtyři“. Sunshine podobně jako 2001: Vesmírná odysea balancuje mezi pravděpodobným sci-fi a méně pravděpodobným sci-fi. Méně pravděpodobné scény jsou zde však explicitnější a svým způsobem znemožňují jinou nežli režisérem nabízenou interpretaci. I díky tomu lze mluvit o multižánrovém snímku, konkrétně o akčním hororu vklíněném do pseudometaforického sci-fi, jež v sobě zahrnuje také několik téměř dojemných momentů hraničících s ekologickou agitací (važme si každého zeleného výhonku). Danny Boyle mezi jednotlivými žánry nebruslí s lehkostí mistra, film přesto nepostrádá silnou atmosféru, drží pohromadě a v několika okamžicích bere i ten neustále zatajovaný dech. To když se Boylemu podaří skloubit luxusní vizuální stránku s velkolepým hudebním doprovodem Johna Murphyho. Design vesmírné lodi nebo zlatého protislunečního skafandru je na hranici praktičnosti a efektnosti. Totéž platí o chování postav, které by občas mohlo být logičtější, ale ztratilo by tím na divácké přitažlivosti. Film je tak po celou dobu zábavný a jen zřídkakdy hloupý, nebo lépe řečeno jen zřídkakdy překročí hranici akceptovatelného. Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. Danny Boyle se po sérii lehko zapomenutelných pokusů o cosi (Millions, Pláž, Extra život) doslova a do písmene vrací na výsluní. 85% Zajímavé komentáře: Renton, Dan9K, Ender66, Weirdman, Martinius, dawydx (28.08.2007)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)