Sunshine

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)

Let me see just who I will become... ♥♥♥ Jak se zpívá ve skvělé titulkové písničce skupiny I am kloot, tento film pro mne vypráví zejména o tom, jak se lidé chovají, když je postavíte do vyhrocené a vypjaté situace. To ostatně dělá Danny ve svých filmech často. Taky musím vyzdvihnout naprosto dokonalý hudební doprovod - u Surface of the Sun mi vždycky běhá mráz po zádech. Prach jsi a v prach se obrátíš. P.S.: A možnost vidět film po letech znovu na velkém plátně v brněnské hvězdárně - o la lá! (19.06.2007)

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)

něco jako fontána, jenom jeste vice uhrancive, spalujici a taky blize (i kdyz stale dost daleko) realite.. Uzil sem si to bezchybne, nekterymi lidmi vytykany zombie az tak nevadil, protoze jeho silene myslenky a drsny hlas + zajimave resene sceny jeho vstupu na scenu, aniz by jsme na neho prilis videli, delaji jen a jen dobre.. jen ta scena pred uplnym zaverem byt nemusela. Nebudu to ovsem svalovat samozrejme na rezisera, protoze ten spolu s Murphym udelali ze scenare, ktery jemne prave ke konci pokulhava, skvelou audiovizualni meditaci.. Nektere sceny jako napr, oprava lodi, Vyhlídka na Slunce, uplny zaver (ktery tvori opravdu az nabozenskou tecku a rozviji celkovou myslenku filmu uzasne..) ci taky skvele gradujici prednazvova scena odhalujici poprve Ikarus jsou mistrovskym pocinem.. Herecke vykony vsech, presto ze ne vsichni jsou ackovi herci, maji auru uveritelnosti a pote, kdyz se zacne vsechno kazit, doslova prekvapuji.. Rozhodne nejzhavejsi film roku... doslova. Kaneda, what do you see? (nemohl sem si pomoct) (25.03.2009)

Nekombinovat Sunshine umně hudbu s obrazem, který těží hlavně ze zalévaní všeho možného slunečním jasem a hypermoderních interiérů lodi Icarus 2, neštěkl by po něm zřejmě ani pes. Postavy jsou nijaké a není divu, vykreslení jejich charakterů je věnováno pramálo prostoru - proto je každá postava vybavena nějakou šablonovitou vlastností, která vyplave čas od času na povrch. Hlavně, že se všichni nějak liší. Většinu času řeší úkoly, jejichž rámcový smysl je sice zřejmý, ale řešení se skládá z několika nepochopitelných úkonů - obvykle ještě ukradených z jiných děl. Děj je značně nesouvislý a krom řešení různých problémů jej ozvláštňuje již jen epizoda s lodí Icarus 1. Ta v sobě skrývá určitý potenciál, jenže ve výsledku se dozvíme v podstatě jen to, že kapitánovi ruplo v bedně. Jeho proslovy o nevzpírání se božímu plánu jsou plácnutím do vody - šplouchne to a konec. Nejsou totiž součástí dialogu a navíc jsou tato slova vykřičena uvnitř akční scény, ve které spíše podtrhávají kapitánovo šílenství, než sdělují nějakou myšlenku. Pokud jde o fyzikální zákony... i když se někomu může zdát, že je to s nimi lepší, než ve většině jiných filmů, já ten pocit nemám. Už samotná zápletka je naprosto pošahaná, stejně jako mnoho peripetií po cestě. Jsou tu určité výjimky, např.: "méně lidí vydýchá méně kyslíku," příhoda mimochodem poměrně zajímavá i z psychologického hlediska, ovšem ani v tomto případě nejde o originální myšlenku. Mě osobně mrzí, že právě této události-rozhodnutí nebylo věnováno více prostoru. Kritický pohled na film ve mně vyrostl hlavně až po jeho zhlédnutí - předtím byly mé oči zaslepeny slunečními paprsky a atmosférou. Silné ***. (31.08.2008)