Most do země Terabithia

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Až překvapivě milý a více než snesitelný dětský film s čirým poselstvím, který si díky politice Walden media hraje na víc než čím ve skutečnosti je. --- Nedělám to často a svým způsobem je to tedy rarita, ale u Terabithie musím jít po druhém setkání o pořádný kus výš. Csupo dokázal nádherně vystihnout city a porozumění mezi postavami, vytěžil maximum z minimalistické formy a předvedl, že když máte k předloze dostatečný cit a sami otevřete mysl dokořán, dokážete velké věci. 8/10 pro dost možná největší a nejpříjemnější překvapení roku. (12.02.2007)

// Most do mého dětství, včetně krásné blondýnky (fakt ji měl každý? :/...), lesního království a kouzelné paní učitelky. Moje se sice obešlo bez zbytečného útoku na divákovi city, mělo lepší herce než Roberta Patricka a Joshe Hutchersona a celkově bylo mnohem méně průhledné ale i tak si za tu milou připomínku Terabithia zaslouží alespoň těch 6/10. (14.02.2016)

Oč méně efektů a fantaskní výpravy, o to více duše a kouzla. Úvod možná působí dojmem rozněcovače fantazire pro vyhaslé emaře a emařky, nicméně výborný soundtrack a moc dobří dětští herci tomu dodávají radostné kouzlo svobodného fantazírování. Zvláštní směsice dětských omalovánek, Petera Pana a love story pro dospívající dostane nový rozměr po twistu, který pro mě překvapivě odkryl, jak moc jsem se dokázal do roztomilosti filmu vcítit. Velmi příjemné a nenásilně získané emoce, Gabor Csupo dokáže takřka do puntíku to, co Mark Forster se svou Zemí nezemí... podobně jako on sice nepřekypuje výraznou vizualitou, ale práce s postavami je výtečná a co bych to nepřiznal, i slzu jsem uronil. Film pro každého, kdo se rád vrací do dětství a občas bytuje ve snech. (13.05.2008)

Abyste z mého hodnocení nepodlehli dojmu, že je to nějaký superfilm – ne, není, pouze se zde sešlo ohromné množství věcí, které mám rád: souboj student vs. škola, únik do světa fantazie, vyrovnávání se s životní realitou, vzletné scény podbarvené povznášející hudbou, pěkná a talentovaná mladá slečna, kterou bych chtěl mít za kamarádku atd. Režisér vše drží pohromadě v určité přijatelné míře a ač sám Maďar, dal vzniknout ukázkovému americkému bijáku. Plno velkých emocí nejlépe vynikne na velkém plátně, stejně jako mnoho neduhů: fantasy prvky nejsou implementovány příliš zdařile a když už, tak by jich nemuselo být tolik. Občas jsem měl nutkání začít si notovat „príliš veľa sentimentu“, hlavní hrdina v emotivnějších scénách dost přehrává, ale proč bych podobné malichernosti vyčítal snímku, který mě po prvních třiceti minutách chytl za srdce a až do spektakulárního finále nepustil. Navíc částečně ovlivnil můj život. Ne, že bych bezprostředně po zhlédnutí vyběhnul do přilehlého lesíku, házejíc za hlasitého výskotu po nic neušících veverkách šišky coby granáty. Ale při pohledu na strom už prostě nevidím jenom strom. Zkuste taky překročit svůj most, třeba se vám na druhé straně zalíbí. Jestli se vám zalíbí také nepohádkový a nedětsky realistický příběh o překračování podobných mostů a rizik s tím souvisejících, nemohu posoudit. Ačkoliv se mi Most do země Terabithia líbil převelice, uvědomuji si, že důvody mého nadšení pramení předně z mé povahy, o které toho díky podobným filmům začínám vědět více, než bych sám kdy dokázal zjistit. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Martinius, obscurus (01.07.2007)