Máj

Brabec se nebál do této obtížné látky jít a trochu je z jeho snímku cítit nejistota, ale i velké zapálení. Neokoukané herecké obsazení občas herecky solidně vypadává z role a znát je to u Matěje Stropnického, ale u Sandry Lehnertové to tak ani nevadí, protože ta ani nic moc nehraje a spíše se odhaluje. Jako by se snímek svým pojetím míjel s Máchovým stěžejním dílem, a je jasné, že nic moc exkluzivního nenabídne, ale přesto stojí za zhlédnutí pro působivou kameru, hudbu, a i když působí ve výsledku nevyváženě, nuda to nebyla. 60% (08.06.2010)

Nuda, nehorázná! Plejáda výborných českých herců se pitvoří v debilních miniroličkách a mladej Stropnickej se snaží vyhrát titul o největšího dřeváka v hlavní roli. Kytice ušla, tohle je ale hodně nepovedená parodie, která mi zhnusila i jinak docela oblíbenou kapelu! A básni nemluvím, na to jsem nikdy nebyl! (20.01.2009)

Vizuálně podmanivá koncepce Máchova Máje, která stojí a padá s dokonalým vyvážením barev a nálad, se stává po osmi letech důstojným pokračováním doposud solitérní tradice adaptace Erbenovy Kytice. Společně s důrazem na krásu krajiny, romantické kostýmy Pecharové a tělesné křivky Jarmiliny, se stává filmový Máj pochoutkou pro oko. Herecky je tato slast toliko podpořena hereckými esy Kukurou, Javorským a Třískou, mladší generaci pak bohužel tvoří jeden kandrdas vedle druhého, což je ve výsledku možné shrnout jako součást experimentu, kde se však mnohem lépe podařilo zakomponovat ryze moderní hudební aranžmá. (26.11.2011)

Překvapivě snesitelné. Kytici se sice nevyrovná, v některých detailech (jednostnost děje, ne úplně doslovný přepis knihy) ji ale výrazně předčí. Příběh by vydal asi na 20 minut, takže bylo potřeba vymyslet vatu okolo a osobně mám pocit, že ta vata funuje zdaleka nejlépe. F. A. Brabec mimochodem sám říká, že chtěl natočit film o tom "...jak Jarmila mrdá". Problém jsem měl opět s divadelním herectvím, znatelným především v první půli, herečtí pardálové, jako Kukura, Javorský, nebo Tříska (ze kterého jde kupodivu místy docela strach) ovšem nemají problém s přirozeností. Ani Stropnický nakonec nedopadl zle, akorát Sandra Lehnertová je tu opravdu kvůli tomu mrdání... :) Největší výhrou je ale pro mě kamera (prý z devadesáti procent čistá ruční práce, jen minimum postprodukcí) a především hudba. Největší risk se stal největším trumfem a hudba Support Lesbiens se opravdu mimořádně povedla, funguje dokonce i ve velice odsuzovaném duchařském intermezzu ( o scénách s klobouky ani nemluvě). Takže akorát režijně to Brabec opět úplně neustál, po Boleru a Krysařovi je to ale každopádně velký pokrok. (11.10.2008)

Kýčovitá nabubřelá nuda. F.A. Brabec neumí na delší než několikavteřinové ploše zaujmout, jednotlivé obrazy jsou svou "uměleckou" přepáleností a snahou o vyjádření emocí většinou pouze k smíchu, a scénář je v porovnání s Máchovou básní jedna velká katastrofa. Z Viléma se stal nesympatický mamlas, z jeho otce jen slizký otrapa a Jarmila by si mohla z fleku stoupnout na E55. Všechno musí zachraňovat imho nadmíru sjetý a přehrávající Kryštof Hádek, jako vždy pohotový Jan Tříska a k vizuálu přesně pasující hudba od mých oblíbených Supportů. Ani ti však tenhle uchcaný a chladný paskvil rádoby lyrických obrazů nezachrání. Máji chybí pořádný příběh, tah na branku a hlavně postavy, na kterých by vám záleželo. K idiotům totiž nic než opovržení cítit nelze. A Brabcovi aktéři nic jiného nevzbuzují. 3/10 (19.06.2008)