Vražda v Ostrovní ulici

Nejen na svou dobu nadprůměrná adaptace detektivního románu Emila Vachka s mimořádně sympatickým vyšetřovatelem Klubíčkem, doprovázeným (ba stíhaným) komickým žurnalistou, dokonale zhmotňujícím novinovou zprávu, nahrazující skutečnost senzací. Tato honba není přirozeně jediným dramatickým principem filmu: vedle vlastního pátrání, které přivádí detektiva k rafinovanému zločinci, a efektnímu usvědčení při rekonstrukci vraždy v samém závěru, spoluutvářejí film i okamžiky konfrontací jednotlivých podezřelých s jejich vlastními vinami, nejednou ztvárněné za pomoci reminiscencí na expresionistickou kinematografii – zvláště horečnatá mysl karbaníka Zachara v podání Theodora Pištěka utváří v celém příběhu svůj vlastní svět, když vrhá podezřelého na samé dno rezignace. (22.03.2024)

Že by první československé nefalšované krimi, nebo tehdy spíše ještě detektivka? Viz z té doby např. ještě Záhada modrého pokoje. Nezapomeňte však na to že to byli teprve začátky a hledání sama sebe. Podle mě jde na svou dobu a na ty začátky o velmi zdařilý detektivní film a pravděpodobně jeden z nejživotaschopnějších filmů Svatopluka Innemanna, navíc v neobvyklé a netypické roli se nám zde předvedl do té doby spíše komediálně laděný herec Jindřich Plachta (poněkud rozvážný), pro kterého to byla opět jedna z velkých nebo přímo hlavních rolí. Špatný nebyl ani soukromník Zachar (Theodor Pištěk) nebo Friedman (Rogoz). Jinak je pravdou že na celém filmu mě tu akorát štvala, podle mého docela nevhodně zvolená Marchartova hudba, která tu hrála skoro pořád (i když se mluvilo) a značně tak narušovala celý element filmu jako takového. Film byl natočen podle detektivního románu od spisovatele Emila Vachka Muž a stín (1932) podle skutečného případu vraždy bohaté lichvářky. Lepší průměr, a podle mého třetí nejzdařilejší film režiséra S. Innemanna samozřejmě až po filmech "Muži v Offsidu" a "Před maturitou". 2,5/5*. (22.08.2007)

Velice dobrá detektivka, která ctí všechna pravidla žánru a nedělá ostudu vůbec nikomu. Jindřich Plachta je coby detektiv Klubíčko perfektní, postava mu neskutečně sedla, v příběhu nechybí neustálé matení diváka a nacházení nových stop, závěrečná "poirotovská" konfrontace, všechno to jde jako po másle. Co mě zaujalo, byla hudba Karla Marcharta, která používá klasické skladby (z nichž ale ne všechny k tomu, co se ve filmu právě děje, pasují). (16.03.2013)

Krimi jak oči, jednou z prvotín vôbec. Až sa mi nechcelo veriť, že Plachta a spol. nehrajú v komédii. Tento pocit ma prešiel asi v pólke, kedy to začalo byť až príliš hravé a po celý čas (dosť nevhodne) vyhráva veselá hudba, čo kazí dojem a nekorešponduje s obsahom vyšetrovanej vraždy. Do toho si pripočítajte šum staroty + dobový akcent hlavných aktérov, za čo film dnes už samozrejme nemôže. No, nič sa nedeje. Renoirova Fena je však podstatne kvalitnejšia. (26.05.2015)

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů. (18.08.2017)