Režie:
Ken LoachScénář:
Paul LavertyKamera:
Barry AckroydHudba:
George FentonHrají:
Cillian Murphy, Liam Cunningham, William Ruane, Padraic Delaney, Mark Wakeling, Scott Peden, Roger Allam, Siobhan McSweeney, Frank O'Sullivan, Denis Conway (více)Obsahy(1)
Ve dvacátých letech minulého století se mladý irský doktor Damien O'Donovan (Cillian Murphy) rozhodne opustit Irsko, aby mohl pracovat v nemocnici v Londýně. Po návštěvě farmy Peggy (Mary Riordan), se kterou se chce rozloučit, se však rozmyslí. Britské vojenské jednotky Black & Tans, které mají udržovat mír, vyhlásí zákaz shromažďování a všech kolektivních zábav a Peggyna vnuka Micheaila (Laurence Barry), který nerozumí anglicky, ubijí k smrti. Damien se, k radosti svého bratra Teddyho (Padraic Delaney), rozhodne přidat k formujícímu se republikánskému odporu proti britské kruté nadvládě a k boji za nezávislost Irska. Zezačátku operují v malých skupinách, kradou zbraně a občas "picnou" nějakého policajta. A pak je jednoho dne odhalí... (monolog)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Angličan Ken Loach nám ukazuje, jak zdvořile se chovali angličtí džentlmani v Irsku ve 20. letech 20. století. Tam ještě můžeme chápat odpor Irů, jenže pak se spustí bratrovražedný boj Irů proti Irům, a jelikož nemám tuto historickou etapu pečlivě nastudovanou, tak jsem se v tom trochu ztrácel. Možná, kdyby se film soustředil na ty dva bratry, mohl mě jejich osud nějak zasáhnout, ale tady byli prostě jen trochu výraznějšími figurkami na nepřehledné šachovnici. ()
Trošku to idealizuje IRA-many, myslím. A vyhýbá se to ostřejšímu pohledu směrem, který pro Británii představoval největší problém. Britský Parlament si s otázkou Home Rule pro Irsko lámal hlavu dobrých padesát let ne proto, že by ji zásadně odmítal, nýbrž protože irská společnost samotná byla ve věci nepřekonatelně nejednotná a vyhovět prosté většině naráželo na odpor významné menšiny. Však film v závěru ukazuje, že jakmile se přijal jakýsi kompromis, Irové se začali prát mezi sebou. A pokračovalo to po celé 20. století. --- Tahle filmová historie realitu poněkud zjednodušuje, a proto ji nehodnotím příliš vysoko. Rovněž po umělecké stránce jsem nic zvláštního neviděl. ()
Když mluvíme o národní hrdosti, tak plno lidí poznamenává, kde že ta hrdost byla, když nás za války okupovali Němci. Nicméně podívejte se třeba zrovna na tento film, abyste si představili, jaké šrámy v sobě skrývá národní hrdost průměrného Ira. To, co tam ve dvacátých letech předváděli, je neméně tak drsné a vůbec se nedivím, že je právě tato hrdost a odtržení od Velké Británie drží až do dnešních let. U některých rodinných tragédií to zřejmě ani nikdy nebude jiné. Škoda jen, že tento film byl až tak moc strašně bez emocí. Byl natočen tak zvláštní kamerou, která se tvářila, jak kdyby u konkrétních hrůzných situací ani nebyla. Určitě to mělo světlé chvilky, ale mám pocit, že podobný námět by takových chvilek mohl mít klidně daleko víc ()
Příliš mnoho politiky. Loach nechával postavy až příliš často diskutovat. Rozumím tomu, že chtěl okolnosti kolem vyhlášení Irského svobodného státu přiblížit co nejvíce, ale mě jeho podání celkem nudilo. Ale pokud se nekecalo, tak se jednalo o celkem solidní historické drámo z dob, kdy se Irsko po 700. letech začalo konečně svobodně nadechovat. Mnohým se sice nelíbí ta adorace IRA a černobílé rozdělení na zlé Anglány a hodné Iry, ale pro tuhle dobu to sedí. Spokojenost. 70% ()
Čakal som kanonádu plných počtov, presa len spomienky na utláčateľov majú čerstvé aj naše dva národy. Ale asi nás problémy s bojom o nezávislosť iných krajín zaujímajú menej, nehovoriac o Írsku. Zdvíha sa vietor má zopár veľmi silných momentov, rozumej vidíme utláčanie a mučenie nevinných civilistov a vzbúrencov (aj ženy) okupantmi a tak nám neostáva nič iné, ako O´Donovanovi a spol. držať palce. Mám rešpekt pred Írmi a Britmi, že dnes nie je na verejnosti ich nenávisť cítiť, že ich spoločné futbalové zápasy nekončia hromadnými bitkami a že sa dokážu nad minulosťou povzniesť. Možno by som to ako insider vnímal inak, ale aj v tom vidím posolstvo Loachovho filmu. Poučiť sa z minulosti a žiť prítomnosťou. Neviem, či bol film odpremietaný aj na nejakom britskom festivale, ale reakcie tamojšieho publika by ma veľmi zaujímali. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (3)
- Cena IFTA 2007 za nejlepší film. (bonolennes)
- Název filmu je převzat z básně irského spisovatele a básníka Roberta Dwyera Joyce. (Matros)
- Ceny: MFF Cannes 2006: Zlatá palma; Evropské filmové ceny 2006: nejlepší kamera. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama