Zvedá se vítr

Irové mají tvrdé palice a když si něco uvezmou, nic je od jejich záměru nemůže odradit. Ani padlí, ani plačící ženy, ani polovičaté dohody. *** Bohužel film, ač zpracovává atraktivní téma irského umíněného boje za nezávislost, je především nudný a ukecaný, čímž ubíjí jakékoli silné scény, ať už se jedná o obrazy bídy a poroby venkova nebo britské nehumánní výslechové metody. Dokonce i Cillian Murphy si vybral slabší hereckou chvilku a úplně mi splynul s davem ostatních irských partyzánů. Lehce zapomenutelný film, ocenitelný pouze jako lekce z historie. (26.01.2008)

...zvláště ten severní je krutý. Ovane nás i bez hnutí - syrovostí, strachem, ale rovnou hrdostí. Odpusť. Jednou snad pochopíš...Nemohu vystoupit z revoluční vřavy, vybočit z vlastní řady, dopustit se zrady. Láska má tě bude chránit, medailonek na popravišti svírám ve svých dlaních. Memento vlasti, dobrodiní oddanosti, symbolem spravedlnosti, do budoucnosti. Naše láska kráčela torzy, prosvětlila krajinu lidských spálenišť. Melancholické milostné jiskření - na okamžik nás odvedlo z reality do růžové zahrady. Cillian Murphy bojuje za ideály, čest, svobodu, rovnost zelených luk, svahů a strání. Miluje - něžně, komorně, skromně, vrchovatě. Stačí pár slov a podléháte. V jeho blankytně modrých očích se v jako romantické laguně s radostí topíte. (29.08.2015)

Čakal som kanonádu plných počtov, presa len spomienky na utláčateľov majú čerstvé aj naše dva národy. Ale asi nás problémy s bojom o nezávislosť iných krajín zaujímajú menej, nehovoriac o Írsku. Zdvíha sa vietor má zopár veľmi silných momentov, rozumej vidíme utláčanie a mučenie nevinných civilistov a vzbúrencov (aj ženy) okupantmi a tak nám neostáva nič iné, ako O´Donovanovi a spol. držať palce. Mám rešpekt pred Írmi a Britmi, že dnes nie je na verejnosti ich nenávisť cítiť, že ich spoločné futbalové zápasy nekončia hromadnými bitkami a že sa dokážu nad minulosťou povzniesť. Možno by som to ako insider vnímal inak, ale aj v tom vidím posolstvo Loachovho filmu. Poučiť sa z minulosti a žiť prítomnosťou. Neviem, či bol film odpremietaný aj na nejakom britskom festivale, ale reakcie tamojšieho publika by ma veľmi zaujímali. (07.07.2015)

Neuvěřitelně asketický film. Loach absentuje od všeho, co by se z diváckého hlediska dalo nazvat atraktivním pojetím. V jeho pojetí film neplní funkci atrakce, která by diváka lákala okázalými gesty nebo nějakým romantizujícím pojetím skutečnosti. Jeho pohled na realitu britsko-irského konfliktu je striktní a čistě neosobní. Nenabízí prostor k identifikaci s tím či oním hrdinou, nevnucuje divákovi stranu, na kterou se má přiklonit, a v konečném důsledku se ani neopovažuje nikoho soudit. Otázka viny či neviny se zde dostává na zcela novou rovinu. Postavy jsou spíše než lidsky cítící empatické bytosti otroci přesvědčení a naplňovatelé idey, kterou si předurčili za tu správnou. Povinnost zodpovědnosti a vlastenectví zde stojí na samotném vrcholu lidských hodnot. Zajímavé by bylo třeba srovnání s Flanders Bruna Dumonta, které v témže roce shodou okolností také získali jednu z hlavních cen v Cannes (Zvedá se vítr – Zlatá palma, Flanders – Velká cena poroty). Filmy jsou to samozřejmě v mnoha aspektech zcela odlišné a těžko srovnatelné, ale spojuje je jistý chlad a odcizenost plynoucí z chování hlavních postav, které filmu propůjčují silně neosobní až beznadějné vyznění. Bohužel si ale nejsem jist, jestli tenhle radikální přístup tomuto Loachovu filmu úplně prospěl. [LFŠ 2010] (01.08.2010)

Angličan Ken Loach nám ukazuje, jak zdvořile se chovali angličtí džentlmani v Irsku ve 20. letech 20. století. Tam ještě můžeme chápat odpor Irů, jenže pak se spustí bratrovražedný boj Irů proti Irům, a jelikož nemám tuto historickou etapu pečlivě nastudovanou, tak jsem se v tom trochu ztrácel. Možná, kdyby se film soustředil na ty dva bratry, mohl mě jejich osud nějak zasáhnout, ale tady byli prostě jen trochu výraznějšími figurkami na nepřehledné šachovnici. (10.06.2015)