Saw 3

Sám spolutvůrce série Saw Leigh Whannell považuje Saw 3 za film, který měl celou sérii ukončit. Saw 3 byl též posledním filmem série, který Whannell napsal, přičemž za příběhem kromě něj stal i James Wan, režisér původního filmu. Už dvojka ovšem ukázala, že kouzlo prvního filmu bylo tak trochu pryč, což ostatně další díly potvrzovali opakovaně. Uvědomili si to nejspíše nejen Wan s Whannellem, ale i režisér druhého filmu Darren Lynn Bousman a zmíněná trojice tak odmítla nabídku, aby se stal třetí díl skutečnosti. Na třetí díl ovšem přeci jen došlo. Ovšem kvůli tragickým důvodům. Pár týdnů po vydání Saw 2 totiž z důvodu nemoci zemřel producent Gregg Hoffman. Po tomto zjištění se trojice společně rozhodla, že Saw 3 vytvoří jako věnování Hoffmanovi. Hoffmanova nečekaná smrt tak způsobila, že Saw 3 vznikl společně se třemi nejdůležitějšími osobnostmi série. S Wanem a Whannellem, kteří sérii na samotném startu vytvořili a Bousmanem, který už se Saw 2 nastavil směr, kterým se pokračování Saw v následujících letech vydají.   V samotném zárodku chtěl Whannell, aby byl Saw 3 mnohem více emotivním filmem, přičemž prim pro něj hrál vztah Johna Kramera a jeho učebnice Amandy Youngové, který měl fungovat na principu vztahu otce a dcery. Emotivní je zápletka i v rámci protagonisty Saw 3 jménem Jeff. Ten se v rámci zápletky Saw 3 musí vyrovnat se smrtí svého syna to díky konfrontaci se svědkem smrti jeho syna, soudcem, který odsoudil synova vraha a ve finále též se samotným vrahem. Právě Jeffova posedlost pomstou je tím pravým důvodem, proč se Jeff stává terčem Skládačkového vraha. A pokus o emoce se Saw 3 víceméně slušně daří.   Rozpočet oproti předchozímu dílu opět narostl. První Saw stálo tvůrce 1 milion a 200 tisíc dolarů, dvojka tvůrce vyšla na 4 miliony dolarů, trojka poté rovnou na deset milionů. Vrátil se Bousman, což znamená, že i Saw 3 má velmi slušný vizuál. Roztřesené pohyby kamerou, nepříjemná snaha o zachycení detailů nejen obličejů, ale i činností jednotlivých pastí a očividná jistá vizuální vize. Na díly ze série Saw, které režíroval Bousman se (v jisté míře) koukalo pěkně a Bousmanovi se ona snaha o solidní vizuální estetiku rozhodně ubrat nedá.   Háček je poté pochopitelně jasný. Saw 3 stejně jako Saw 2 postrádá ten WOW moment, který přinesl první díl. Přesto má Saw 3 blíže k prvnímu dílu. Postav už totiž není tolik jako v druhém filmu. Díky tomu se nové postavy daří slušně vykreslit, staré postavy se dočkávají větší propracovanosti a v tomhle ohledu se Whannellova snaha o emocionální záležitost tedy daří.   Pomáhá tomu i fakt, že je Skládačkový vrah v Saw 3 na dně svých fyzických sil. Rakovina ho dostala na dno, přesto John Kramer nadále nepřestává organizovat své rafinované pasti ani na smrtelné posteli. Tobin Bell je nadále v této roli skvělý, Shawnee Smith dostává možnost předvést tak trochu jinou stránku Amandy a je nadále zajímavé sledovat Kramerovu filozofii. Ta se ovšem opět může v rámci sledování filmu zdát tak trochu povrchní a skutečně se dá argumentovat nad tím, zda je to skutečně tvůrčí úmysl, nebo si jen tvůrci neuvědomili, že má Kramerova filozofie tak trochu své mouchy a nedává v jistých ohledech smysl. Zamrzí to i v rámci toho, že dle Bousmana ze scénáře zmizela část, kdy si umírající John zklamaný uvědomuje, že po své smrti nebude brán jako někdo, kdo lidi změnil, ale pouze jako vrah. V závěru měl Kramer před svou smrtí projevit výčitky a dost možná i tímto způsobem mohl Saw 3 skutečně fungovat jako slušný závěr série. Bohužel se od tohoto nápadu opustilo a série Saw pokračovala. Přesto by ovšem tenhle vyškrtnutý moment dal postavě Kramera určitě ještě něco navíc.   Stejně tak možná tak trochu zamrzí vyvrcholení linky s Jeffem. Jeffův dějový arch je totiž zajímavý a v rámci možností se dá sledovat, že má průběh jeho hry ty správné účinky. Závěr ovšem tak trochu zkazí dojem ze všeho, co se v předchozích minutách odehrálo a smysluplnost Kramerových her též tak trochu shazuje. V jistých ohledech je aspoň cítit, že se Saw 3 snaží o něco tak trochu jiného. Jinak se ovšem bohužel jede až v příliš zajetých vodách, což se v dalších dílech projeví ještě o poznání hůře.   V rámci řemesla jinak vše zůstalo na správném místě. Vrátil se kameraman David A. Armstrong, střihač Kevin Greutert, architekt David Hackl i skladatel Charlie Clouser. Vizuální stránka Saw 3 nadále stojí za to, střih Greuterta se v rámci série drží zajeté sázky na jistotu, Hackl dokáže vytvořit další zajímavé i správně nepříjemné pasti (skřipec!) a především je zpátky Clouser. Kromě klasické Zepp Theme dojde i na několik nových povedených hudebních motivů (Baptism, Pig Juicer) a soundtrack je nejen správně mrazivý, ale i se sám o sobě dobře poslouchá.   Saw 3 je do dnešního dne po jedničce nejlepší díl série. Funguje jako zakončení jedné éry Saw, kdy sice závěr tak trochu z mnoha důvodů zkazí výsledný dojem, přesto je ovšem důležité říct, že se Saw 3 snaha o emocionálnější a komornější linku do jisté míry daří. Nadále šlo o slušné řemeslo, které jen mělo problém, že se k jedničce přiblížit nedokázalo a to i přesto, že má trojka k jedničce blíže než dvojka. Bousman sice není Wan, přesto dokázal Saw 3 dodat slušnou vizuální stránku. Jen škoda, že se Saw 3 možná až příliš snaží o vysvětlení některých otázek z minulých dílů, přitom zapomíná na aktuální dění ve třetím díle a že došlo na vystřižení potencionálně zajímavých linek. Přesto ovšem slušný následovník, který mohl sérii do jisté míry skutečně slušně uzavřít. Jenže to se pochopitelně nestalo...... (16.10.2017) (méně) (více)