Černá kniha

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)

Už druhý týden přemýšlím, co k tomu vlastně napsat. "Černá kniha" mě minula obloukem, zanechávajíc na mé duši stejný emocionální dopad, jako tvrzení NATO, že je v somálských vodách klid. Hlavní hrdinka coura, vedlejší postavy nezajímavé, napínavé scény jsem prožívala méně než čištění zubů a při dojemných pasážích vraždění či bezpráví byste v mém ošlehaném ksichtu marně hledali lítostivý záškub (nebo dokonce nadbytečnou vláhu v očích). Nejvýraznějším pocitem za celých dlouhých 145 minut byla chvíle zhnusení, kdy se v koupelně zjevil navýsost odpudivý nahatý nácek, to jsem si málem musela odběhnout ublinknout. Kde asi udělal soudruh Verhoeven chybu? Možná nikde, jak tak zírám na celkové hodnocení a komentáře spokojené většiny. Asi je chyba ve mně, tak teda dám aspoň 50% za snahu a zařadím si "Černou knihu" do poličky s dalšími tituly, které už nikdy nehodlám číst. (18.12.2012)

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu. (15.11.2008)

Černá kniha je splněným snem pro všechny Verhoevenovy fanoušky, protože to není jenom "velké zúčtování s národní minulostí ala Tmavomodrý svět", ale i zúčtování s vlastními tématy a opakujícími se motivy._____ Kýčovitý úvod a závěr ustavuje postavu vypravěče, jehož přizpůsobené vzpomínky sledujeme převážnou stopáž snímku, a tak se zde mísí americký okázalý způsob vyprávění a evropským subitlnějším, fyzické a u Verhoevena skutečně bolavé násilí s estetizací. Verhoeven je pevně v kramflecích, nejdříve ustanoví žánrový model, aby ho detailem jako z laciného béčka naboural (scéna na lodi s detailem tváře jednoho z gestapáků apod.)._____ Neodpustí si četné náboženské reference (úvodních deset minut s Židovkou čtoucí Bibli, tvrzení o nutnosti být křesťan za druhé světové války ad.) a autocitace v hyperbolizované podobě ("zkoumání" výkalů a hrátky s ohanbí jako v Turks Fruit, úmrtí nebožsky hříšné postavy s pádem mrtvého těla do vody jako v RoboCopovi...), nechybí politicky zakuklená paralela s oglosováním snad každého nějak výrazného režimu minulého století (má oblíbená je hláška o kapitalismu) a geniální pohrávání si s fanouškovským očekáváním (tak ukáźe už Paul v mainstreamovém filmu ten penis v erekci, nebo si z nás jenom střílí - co to je pod tou peřinou?)._____ Možná ve výsledku nejlepší Verhoeven, skvěle odvyprávěný, fascinující od první do poslední minuty, s Carice van Houtenovou, která má charizma Audrey Hepburnové a sex-appeal Grety Garbo. Paul Verhoeven je Bůh, Černá kniha je boží a Rob Roy je kout._____ P.S.: Na projekci v rámci Ozvěn Febiofestu byla přítomna cca. 80-letá stará paní, která překvapivě vydržela až do konce, po čas závěrečných titulků zůstala sedět a byla z Černé knihy zjevně unešena. A pak že Verhoeven je jen pro mladý. :-) (07.04.2007)