Černá kniha

Černá kniha je splněným snem pro všechny Verhoevenovy fanoušky, protože to není jenom "velké zúčtování s národní minulostí ala Tmavomodrý svět", ale i zúčtování s vlastními tématy a opakujícími se motivy._____ Kýčovitý úvod a závěr ustavuje postavu vypravěče, jehož přizpůsobené vzpomínky sledujeme převážnou stopáž snímku, a tak se zde mísí americký okázalý způsob vyprávění a evropským subitlnějším, fyzické a u Verhoevena skutečně bolavé násilí s estetizací. Verhoeven je pevně v kramflecích, nejdříve ustanoví žánrový model, aby ho detailem jako z laciného béčka naboural (scéna na lodi s detailem tváře jednoho z gestapáků apod.)._____ Neodpustí si četné náboženské reference (úvodních deset minut s Židovkou čtoucí Bibli, tvrzení o nutnosti být křesťan za druhé světové války ad.) a autocitace v hyperbolizované podobě ("zkoumání" výkalů a hrátky s ohanbí jako v Turks Fruit, úmrtí nebožsky hříšné postavy s pádem mrtvého těla do vody jako v RoboCopovi...), nechybí politicky zakuklená paralela s oglosováním snad každého nějak výrazného režimu minulého století (má oblíbená je hláška o kapitalismu) a geniální pohrávání si s fanouškovským očekáváním (tak ukáźe už Paul v mainstreamovém filmu ten penis v erekci, nebo si z nás jenom střílí - co to je pod tou peřinou?)._____ Možná ve výsledku nejlepší Verhoeven, skvěle odvyprávěný, fascinující od první do poslední minuty, s Carice van Houtenovou, která má charizma Audrey Hepburnové a sex-appeal Grety Garbo. Paul Verhoeven je Bůh, Černá kniha je boží a Rob Roy je kout._____ P.S.: Na projekci v rámci Ozvěn Febiofestu byla přítomna cca. 80-letá stará paní, která překvapivě vydržela až do konce, po čas závěrečných titulků zůstala sedět a byla z Černé knihy zjevně unešena. A pak že Verhoeven je jen pro mladý. :-) (07.04.2007)

Typicky Verhoeven. Tie jeho nahotinky pchá do každého filmu, ale on je jeden s tých rejžou, ktorý majú cit pre drsné scény a nahotinky. Určite jeden s tých lepších filmov od Verhoevena a navyše sa aj odohrávajúci v mojom obľúbenom období. Carice van Houten dnes každý pozná predovšetkým z Hry o tróny, ale musím uznať, že aj keď nie som starý paprda, čo odovzdáva oscary za herectvo, tak ma tato deva dosť zaujala. Bavil ma jej príbeh a postava až tak, že som sa až pred koncom pristihol, že mi to príde nejaké dlhé a pomaličky sa začínam nudiť. Škoda, o niečo kratšie, v závere strhujúcejšie a bolo by to na plný. 80% - 4* (03.06.2016)

Řekl někdo slovo geniální? Že ne? Mě tohle slovo vyklouzlo hned v první větě, kterou jsem, ještě zaražený v sedačce kina, vyslovil... Verhoeven si dělá všechny filmy tak trochu po svym a dneska mu to zrovna vyšlo na jedničku podtrženou. Podařilo se mu za prvé odvyprávět příběh, který je nekonvenční a ukazuje druhou světovou zase v trochu jiném světle a a kontextu, který už většina filmů neřeší... Za druhé, způsob jakým ho vypráví je neuvěřitelně kreativní. V každym záběru je snad nějakej osobní nápad, kterym prošpikovává celej film a neustále z něj tvoří něco, co je něco víc než velká podívaná. zároveň tím i zaručuje, že divák, který bude chtít shlédnout film ještě jednou (a to já určitě budu chtít) najde spoustu dalších detailů, kterých si předtím ani nevšiml... Film je napínavý, neustále svižný a deroucí se dopředu a zároveň i chytrý. Netřeba říkat, že Verhoeven tímto filmem deklaruje jeho realistickou tendenci, někdy až vedenou do naturalismu. Navíc krásná kamera, bezvadní herci a dobrá hudba. Pokud jste viděli trailer a líbil se vám, věřte, že je to ještě nic oproti filmu (což se u ukázek zas až tak nestává, většinou platí opak:). Pro mě vrchol minulého roku, který jsem shodou okolností měl možnost vidět až teď. Smekám klobouk. Tenhle film si zaslouží potlesk. (jsem ještě v opojení z filmu, takže nejsem schopný argumentovat tak dobrými fakty, ale věřte, že ten film mě dostal do kolen...:) (08.02.2008)

Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. (15.09.2015)

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)