Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Jong-moo SungHudba:
Hyung-woo NohHrají:
Jeong-woo Ha, Hyeon-ah Seong, Ji-yeon Park, Ji-seok Seo, Kyeo-woon Jeong, Sin-cheol Kang, Seok-hyeon Jo, Seong-min Kim, Hyeon-seong Lim, Jeong-hwan Kong (více)Obsahy(1)
Film pojednáva o mileneckém páru, kde dívka najednou začne pochybovat o lásce svého přítele a neváhá podstoupit dokonce plastickou operaci obličeje a úplně pozměnit svůj vzhled, aby byla pro něj pořád atraktivní a neokoukaná. KIM Ki-duk se zabývá opět svým oblíbeným tématem mezilidských vztahů, lásky a lidské přirozenosti, které vyhrotí tentokrát až k tématu změny fyzické podoby (pro zajímavost – v Koreji podstupuje plastickou operaci až polovina mladých lidí ve věku kolem 20 let). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Čas, zrcadlo korejské plastik chtivé společnosti, je v podstatě docela přímočarý konverzační tah na branku, kde Kim diváka připravuje pomocí pro něho typických atmosférotvorných prostředků na nevyhnutelný závěr. Seh-hee si připadá pořád stejná, okoukaná svým milovaným partnerem, a protože se jí obličej po plastice zahojí až po několika měsících, rozehrává hru na ducha a sleduje svou drahou deprimovanou polovičku. Dokáže se ale See-hee vypořádat se svou novou totožností, zahrnující nové jméno, byt a zaměstnání, nebo ji to nenávratně změní? Nebude See-hee žárlit na Seh-hee? Dokáže se Ji-woo vyrovnat s tak výraznou změnou vzhledu partnerky, kterou pořád miluje? Je z téhle schizofrenní hry vůbec nějaké východisko, když se ti dva ani nepoznají? Je možné vrátit minulost, kterou si člověk vymazal? Pomalu si začínají uvědomovat, že se čas nedá zastavit ani vrátit zpět a budou se muset se svými rozhodnutími nějak vypořádat. ()
Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. ()
Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. ()
Civilní a moderní drama jak svým tématem, prostředím tak relativně i režií. Postavy výjimečně u Kim Ki-duka normálně mluví, vyjadřují své pocity a nepůsobí jak z jiného světa (tedy až na to podstupování operací). Čas se zpočátku tváří jako kultivované a spíše minimalistické drama lehčího rázu, ale ono se postupem času zjistí, že příliš pozitivní není, že je ve své podstatě spíše úzkostné a že ani vyspělý svět v něm nezajišťuje štastný a veselý život. Se "špínou" v duši pěkně kontrastuje čisté a moderní prostředí (interiéry, sochy v parku apod). Bohužel, mohlo to být nápaditější a mohlo to více vypovídat o čase... 7/10 ()
U Ostrova a 3-iron jsem byl šokován a nadšen, u Samaritánky jsem byl zklamán a u Času je to někde mezi. Začínám mít pocit, že ty nejlepší Kim Ki-dukovi filmy jsem viděl jako první a pak už to jde jen kvalitou dolů. Snad se mýlím...Anebo jsem třeba u Času dostatečně nehloubal nad hlavní myšlenkou a posláním filmu. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (2)
- Na stěně v kanceláři Ji-woo (Jung-woo Ha) je možné během filmu vidět plakát na režisérův předešlý filmový snímek Wild Animals (1996). (Madsbender)
Reklama