Wavelength

[0,5*]     "There's a man lying on the floor, and I think he's dead."     Platí mnohé z toho, čo aj pre film Vinyl (1965), dokonca v ešte tragickejšej forme. Opäť je tu akýsi výplod šialenej mysle vydávaný za film a dokonca za jeden z 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Kamera opäť celý čas staticky sníma jeden zúžený priestor, "film" je ale navyše "vylepšený" príšerným kvílivým zvukom, ktorý naberá na intenzite a ešte aj tým, že ten priestor je drvivú väčšinu času prázdny. Toto minimalistické experimentálne (a údajne aj intelektuálne) dielo je pre mňa skôr akousi experimentálnou formou duševného mučenia. Experimentálne filmy dokázali byť nápadité a zábavné už desaťročia pred Snowom, či Warholom (ako príklad uvediem výborný film Andalúzsky pes (1929)), na tomto výtvore ale proste nenachádzam žiadnu invenciu, či nebodaj filmárske umenie. 45 minút dokáže byť doslova nekonečných, boli to horšie muky ako na hodine najneobľúbenejšieho predmetu s nenávideným učiteľom. (24.05.2022)

Pohľad do života jednej izby alebo Zväčšenina pre fanúšikov experimentu. Miestnosť so štyrmi oknami pôsobí dojmom pulzujúceho organizmu s meniacimi sa farbami, ruchmi a svetlom. Pri troche fantázie uvidíme, že tento priestor má aj oči, nos a ústa. A že majú čo povedať! Práve ústa totiž postupne nadobúdajú tvar obrázku na stene, ktorého stále detailnejšie kontúry sa ku koncu tiež prebúdzajú k životu. Podnetné dielo, hoci nálady a farebné ladenia sa nemenili len v zobrazovanom priestore, ale i v mojom vnútri: po úvodných minútach som mal pokušenie vypnúť, aby som zhruba v prostriedku nadobudol pálčivú potrebu opätovného videnia tohto fascinujúceho zážitku, a ku koncu si túto potrebu zase rozmyslel "vďaka" neznesiteľne monotónne kvílivej melódii záverečných minút. 70% (24.05.2008)

Snow v pronajatém podkrovním bytu umístil pevně fixovanou kameru naproti jedné ze zdí. Pomalým přibližováním spojeným se změnami barevných filtrů, reexpozicí, změnou clony krok po kroku detailně odhaluje obraz umístěný na stěně. Samotný prostor, kde se všechno odehrává, se pro Snowa stává magickým kosmickým universem. (18.05.2008)

Experimentální film tvořený jedním 45minutovým záběrem. Kamera je umístěna proti oknům potemnělého pokoje, za nimiž - jak můžeme soudit podle hluku a míhajících se střech projíždějících náklaďáků - okolní svět čile žije. V pokoji naproti tomu panuje blažený klid. Během minut se za pomoci mnoha filtrů předvede v tisíci a jedněch šatech a dá nám poznat, kolik rozličných tváří může mít obyčejný... pokoj. Jednou je doprovází hlomoz projíždějících automobilů, pak dlouhé minuty podivné hučení a po jisté chvíli jsem si uvědomil, že to, co pomalu se k oknům přibližující kamera sleduje, je jeden z obrazů pověšených na zdi mezi dvěma okny. Jen tak mimochodem, jako by se to filmu (a ani pokoje) vůbec netýkalo, se v záběru přihodí několik drobných událostí a pomalu vše dospěje k trochu překvapivému konci...... Ale možná se ke mně dostala jen tak nekvalitní verze, že si všechny ty hrátky s barvami, zvuky a atmosférou namlouvám a autorem nebyly vůbec zamýšleny. :-) (02.01.2008)

Legendární a dokonalý audiovizuální experiment! V duchu koncepce strukturálního filmu jsou zde výrazové prostředky převedeny na nosný prvek filmu. Sledujeme pokoj, dění v něm, zkoumáme jeho detaily a vše kolem se prostřednictvím různých filtrů, clon, pohybů kamery a zvukových efektů mění - až máme pocit, že námi viděný výsek reality nabývá podoby jakéhosi metafyzického uzlu, bez jasné vnější struktury, lokalizace a měřítka. Výsostně hypnotická záležitost a esenciální zážitek, zejména pro vnímavé jedince, kteří jsou fascinováni úžasnými možnostmi filmových výrazových prostředků a jejich způsoby zobrazování reality. Sledování pod vlivem omamných látek pouze na vlastní nebezpečí. Já jsem sledoval s čistou hlavou a i tak mně to víc než mocně strhlo. Pustíte a nemůžete odtrhnout oči dokud není konec. Paráda. 10/10 (16.05.2011)