Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Režie:
Jens LienScénář:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrají:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (více)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Jako jistá alegorie je to velmi zábavné a zajímavé, i když poněkud zdlouhavé. Vskutku jen vzdáleně mi to připomnělo Juráčkovy filmy a i tím mne to docela drželo. Jenže tam, kde má Juráček nějaký přesah, tady se to nakonec točilo kolem jednoho a toho samého, až to bylo otravné a člověk si říkal, že by to vydalo spíše na krátkometrážní film. A nakonec mne zklamal i konec, kdy se tvůrci lekli jakékoliv interpretace a zakončili, jak zakončili, každopádně jen a jen do ztracena. A tím mě naštvali. Kdyby to byly sestry Wachovské, řeknu, že nemají koule. Škoda, nemělo to úplně špatné grády. ()
Někteří soudobí teologové vypodobňují peklo jako nekonečný bílý prázdný prostor, ve kterém jste sami. Těžko říci, zda je místo, kde se ocitl Andreas, lepší či horší... Zneklidňující, tíživé, bezvýchodné. I Stepfordské paničky nebo Smrtihlav hýří mnohem větším optimismem než Otravný chlap. Nevím, proč komedie, ale třeba někomu přijde vtipné uříznutí prstu, masakrování na kolejích či střeva visící ze sebevraha. V jiném filmu možná, tady mě to nerozesmálo... ()
Celej film je prázdnej asi tak jako život Andrease, ale pro někoho to evidentně ještě nemusí být špatně. Totiž natočit film, který se snaží rozvést téma nenávratnosti despěláckýho života do ještě pestrýho dětskýho života, nudným způsobem, sice asi dobře ladí s tim, co se film snaží sdělit, ale přes tu nudu jsem se nějak nepřenesl. Možná někdy jindy. ()
Sobě anonymní hrdina vstupuje do světa-divadla, světa-hygienické kultury, aby si v umrtveném provozu vztahů, uvědomil, že jeho život v tomto uklizeném, čistotném klidu má cenu jen jako role a že je setrvale dezinfikován. Jakkoliv snímek přesně vypovídá o přesycenosti dnešního člověk, jehož svět se zpožďuje za jeho smysly a jehož řeč skomírá u paty Jazyka, chladná alegorická mluva snímku, jen zdánlivě narušovaná krvavými obrazy sebevražd, jejichž grotesknost značně snižuje důraz poselství, mě od něj záhy odtrhl. Přímočarost byla až příliš zjevná. Nic víc než mravoučná povídka naneštěstí tento pokus není. Ale řeč uklizenou a antiseptickou si osvojil dokonale. Je vlastně legrační, že si společnost, jakou tento film zobrazil, produkuje takové filmy, které proti ní samé svědčí. Trhlina do světa jiného je v nás. V nás, pro něž nezbylo místo ani v zavazadlovém prostoru toho pověstného autobusu… ()
příjemně psychpatická práce, předurčení pendlující prostorem pofiderní paranormality, pravda, poněkud permanentně, přesto přítulně pitoreskní. Pobavení provázané pomocí pachtění po prapodstatě, po původu, po pravdě. Přemýšlivé, pozorované, pitoreskní, pravdivé. Plusem právě prostupující psychedeličnost. PS: po požitý pofiderních přípravků, prášků, pravděpodobně perfektní. ()
Reklama