Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Režie:
Jens LienScénář:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrají:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (více)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Jako jistá alegorie je to velmi zábavné a zajímavé, i když poněkud zdlouhavé. Vskutku jen vzdáleně mi to připomnělo Juráčkovy filmy a i tím mne to docela drželo. Jenže tam, kde má Juráček nějaký přesah, tady se to nakonec točilo kolem jednoho a toho samého, až to bylo otravné a člověk si říkal, že by to vydalo spíše na krátkometrážní film. A nakonec mne zklamal i konec, kdy se tvůrci lekli jakékoliv interpretace a zakončili, jak zakončili, každopádně jen a jen do ztracena. A tím mě naštvali. Kdyby to byly sestry Wachovské, řeknu, že nemají koule. Škoda, nemělo to úplně špatné grády. ()
Tenhle film je ohromně blízko tomu, co točí velký Roy Andersson. Ale, kupodivu, bez Anderssonova minimalismu a úzkostlivého stylu je tohle ještě více strhující - zejména, když na začátku nevíme o co jde, a je to jen takový narůstající pocit divnosti, kterému bychom raději nevěřili. Ale už je pozdě. S posmrtným životem tenhle film nemá nic společného. Je to náš život, život, kterej žijeme dneska a zítra. A kdyby Vám někdo nabídl jízdenku na ten autobus do města ? Odmítli byste ? ()
Predstavme si, že sa môžme autobusom vybrať na miesto, ktoré je dokonalé. Kde sú všetci šťastný, kde má každý prácu, vzťahy sa dajú nadviazať celkom rýchlo a celkovo všade vládne spokojnosť. To isté spravil aj hrdina tohto filmu Andreas. Myslel si že sa bude mať dobre, že bude šťastný, ale vo svojej podstate sa cítil v novom svete ako v nejakom väzení. Ako na mieste, kde neexistujú reálne pocity a miesta a kde je všetko tvorené umelo. A čo je ešte horšie nie je sám. Lenže tam kde sa ostatný zabijú, čo považujú za jediný útek z tohto sveta, tam sa Andreas rozhodne nájsť v utopickom svete niečo lepšie. Nakoniec to aj nachádza, ale pre nové veci tam bohužiaľ nie je miesto a preto je vyslaný naspäť do starého sveta. Lien vytvoril naozaj krásnu utopickú spoločnosť, bez citov a emócií, kde sa ťarbavý a v niektorých momentoch aj dojímavý Andreas pohybuje. Film je pomalý, a je dôležité mať na neho náladu. Nejedná sa o epický, alebo nebodaj akčný snímok. Z každého žánru si vypožičiava minimum a zliepa tieto žánre postupne, bez toho aby sa niekam ponáhľal. Ak ste trpezlivý a máte podobné filmy radi, budete spokojný - film prezentuje silnú myšlienku netradičným spôsobom, ak nie tak vás bude nudiť. Záleží od vás. ()
interpretační rámec, který by vysvětlil podobu diegetického světa, by mohl vypadat všelijak. osobně se kloním k přesvědčení, že jde možná o alegorii posmrtného života sebevraha, popřípadě rozvinutí surreálného vjemu mysli, který se dostavuje právě na prahu života a smrti, roztaženého v hrdinově vnímání do bezčasí/nekonečna a umístěného do podezřele povědomého, ač zcela neznámého místa. ale ono na tom příliš nesejde, oč přesně se jedná, věřte mi. tento nový svět vypadá jistým způsobem utopicky, tedy jako naivistický obraz posmrtného nebe. z jiné perspektivy se jedná spíše o peklo. ale konkrétní rámec není tak podstatný, jako téma samotné, které je paradoxně velmi zřetelné. je jím život sám, jeho šťastné prožití a sebenaplnění v něm, respektivě aspekt lidskosti v životě člověka. a téma nám právě určuje i nejpříhodnější interpretační perspektivu, podle které je nový svět, do kterého se hlavní hrdina dostává, vším jiným, ale ideálem v žádném případě ne. naopak, podobá se skutečnosti života v současné "vyspělé" civilizaci vším stereotypem, veškerou tou šedí a falešnou, pečlivě dávkovanou kompenzací, kterou lidé dostávají namísto opravdového štěstí. Otravný muž je svým způsobem alegorickou, mimořádně !trefnou! a výjimečně krutou obžalobou současné odlidštěné západní společnosti, kritikou náhražek za opravdové štěstí poskytovaných konzumním způsobem žití a poruch vzájemné komunikace mezi lidmi a tím pádem i defektních vztahů samotných. film se nesnaží být nějakou studií, to ani v nejmenším, protože vůbec nepátrá po příčinách a nesnaží se na rozdíl například od Hanekeho rozhodit do prostoru alespoň náznaky, se kterými lze tvůrčím způsobem pracovat. Otravný člověk pracuje s velmi specifickým uvědoměním si určitých abstraktních zákonitostí naší doby, které stejně jako David Lynch ve svých nejlepších filmech převádí přímo do filmové řeči. výsledek je nesrozumitelný konvenčním modům čtení právě jako Lynchovy filmy, přesto smysluplný a žádný protimluv to není. ()
Muž bez minulosti poviete si..v pohode, keby ale Andreas (kľudne pán A.) nebol i mužom bez prítomnosti a budúcnosti. Absolútne znepokojivý obraz neurčitej doby a miesta, ktoré sú ale až príliš konkrétne a súčasné, vo farbách z toho najlepšieho fotoalbumu a s hudbou, čo nedovolí nadýchnuť sa. Bezútešná apokalypsa s jednou "voňavou" a "sladkou" scénou, ktorá vykúzli úsmev a pocit dokonalého šťastia (akokoľvek krátko či dlho trvá). "I MISS SEEING CHILDREN"..HUDBA - fenomenálny EDVARD GRIEG a CZECH FILM ORCHESTRA, WOW ! ()
Reklama