Renesance

Nadupaný vizuál, ale bohužel je to celé poněkud 2D. Pardon, chtěl jsem říct ploché...až sterilní. Neříkám, že některá políčka bych si nedal zarámovat a některé scény nepoužíval jako spořič. A že bych si s radostí netrsnul v takovém klubu, na takovou muziku a s takovými roštěnkami;) Ale říkám, že originalitu nebo alespoň režijní talent nelze rovnocenně nahradit pouhými pěknými obrázky. Bylo to jako sledovat celovečerní Animatrix: Detective Story, ale bez jeho poutavosti, síly a hlavně bez film-noir:P Zato se sem nějak přimíchalo pár vychytávek z I, Robot a GITS...nejlépe asi citovat Cimrmana - nápad jistě dobrý...výsledky nebyly dobré. Škoda, potenciál rozhodně byl, aspoň do chvíle než se kluci z kdysi mocné franské říše rozhodli pro tak nanicovatý scénář. Otázkou je, zda bychom Renesanci takhle shazovali, kdyby senor Rodriguez nezfilmoval Sin City. Možná bychom odpustili to slabší, tedy prakticky všechno kromě obrazové kvality a stylu, podobně jako u Final Fantasy: Essence Of Life. Jenže jenže je pořád jen jenže...takže ode mě 60% a poznámka, že Daniel Craig je naprostá nula a že někdo, kdo neumí hrát ani když může uplatnit všechny výrazové prostředky (a tím nemyslím sval tady a pekáč buchet tamhle, dámy), by se neměl pokoušet hrát, když má k dispozici jen hlas. Moment, on vlastně neodehrál vůbec nic, tak na co si stěžuju?:) (13.07.2007)

Renesance je jako francouzské kreslené Sin City. Renesance je jako počítačová hra, kterou nelze hrát. Renesance je jako oprášená noir detektivka s novými sci-fi stránkami… Hlavním kladem a zároveň záporem této vizuální třešničky je osobitá animace, která na jednu stranu šokuje v pečlivě prokreslených detailech a hraje si s černobílým obrazem jako kočka s myší, ovšem na stranu druhou je to bohužel to jediné, které stojí za zhlédnutí. Temný sci-fi příběh o minulosti, přítomnosti a nesmrtelnosti je vyprávěn tak tuctově a fádně, až ta obrazová stránka vyloženě zamrzí. Koneckonců ani ten Craig mi sem moc nepasoval a nebýt „neviditelných“, ani bych se nedočkal nějakého mírného povyražení (scéna v prosklené zahradě určitě nejlepší z celého filmu) v již tak chladném syžetu. Nabízí se otázka – budila by Renesance takový rozruch, nebýt té jedinečné animace? [Přesná stopáž: 101 min] (11.08.2007)

Tradičně nalinkovanou story o svéhlavém policajtovi, tajemné ženě a zlé korporaci drží v diváckém zájmu svižné vyprávění a skvostné výtvarné provedení, které pokukuje po dávných dobách noiru. Od nejvyššího hodnocení odrazuje předvídatelnost děje (i když ten poslední výstřel je relativně nečekaný) a schematické charaktery (byť díky hlasům velmi sympatické). Celkově ale velmi pohlcující atmosférická záležitost. 4 a ½. (28.11.2009)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Takže k vizuálu francouzského snímku můžu říct, že prvních 10 minut bylo pro mě rozpačitých, i když to bylo tím, že si na to musí každý jedinec prvně zvyknout. Animace potom působí propracovaně, moderně a svižně. Na tento druh filmy, kde šlo hlavně o vizuální stránku, byl namontován velice zdařilý příběh, u kterého mě párkrát překvapila pointa (byl jsem trochu rozespalý, možná jsem byl díky tomu pomalejší v myšlení), což oceňuji. V podobném zpracování bych uvítal například loňský propadák Max Payna. (01.02.2009)