Nejlepší sportovec století

Nebyl sportovcem v právém smyslu slova, spíše extra houževnatým a trpělivým samotářem. Doba, po kterou tihle sedláci z Fríska dokázali sedět na kůle uprostřed jezera, byla ale neuvěřitelná. Když to špatně načasovali, zastihla je zima. V sedě spali, snášeli déšť a mráz. Zajímavé je, že se o takové závodníky musel celejch 3/4 roku někdo starat - vozit na loďce proviant apod. Příběh šedesátileté nadvlády Taekeho byl vlastně celoživotním příběhem - na kůle začal a na kůle skončil. Nebylo však moc precizně ukázáno, jak porážel soupeře, kdy dosáhl rekordy a jak dosáhl oné nadvlády. Naopak byly vykresleny spíše jeho relativní neúspěchy, za které ale sám nemohl. Takový člověk sedící na kůle je strašně zranitelný a snadný cíl. (02.05.2011)

Upřímně, Nejlepší sportovec století mě opravdu hodně minul. U téhle komedie/tragikomedie jsem se za celou dobu pořádně nezasmál, snad jen pár usměvných scén by se zde našlo. Příběh byl docela dost nudný, absurdní, nereálný a hlavní hrdina mi byl bohužel jak zjevem, tak svým chováním krajně nesympatický. Za kladné body snímku by se daly počítat krásná kamera, hudba a lehce pohodová, příjemná atmosféra, ale první a druhou složku najdete vlastně v každém současném přírodovědném dokumentu, takže tentokráte budu přísnější a hodnotím pouze 2*. (15.07.2010)

Pokud by byl Taeke dejme tomu šachistou, šlo by o poctivý komorně poetický film o poctivosti a hledání smyslu života. Obskurní záliba zajiš´tuje filmu úsměvné momenty (ovšem notně lyrického charakteru, komedií bych film zrovna nenazýval) a diváka snadněji postrčí k obecným úvahám o pravých hodnotách. Z výšky několika metrů se holt na svět díváte z nadhledem. Škoda, že tahle atrakce není pro mě, několikaměsíční shlížení z takové výšky by mi asi neudělalo dobře (a co hygiena. ptám se?). A pokud jde o to srovnání s Cimrmanem - nemám ověřený důkaz, ale mám dojem, že náš Jára seděl dva roky na vrcholku stěžně lodi, se kterou obeplul svět. Lod se kývala a Jára během plavby napsal několik oper. Kdepak, kampak na našeho Járu.. (15.07.2010)

Taký fajn film o tak uletenom "športe" ako je sedenie na drevenom kole. Keď som šiel do kina vôbec som nevedel, čo mám čakať a možno aj preto som opúšťal sálu vcelku spokojný. Na tomto filme sa mi veľmi páčilo, ako sa pohrával so žánrami, a tak sa chvíľu pozeráte na love story v milostnom trojuholníku,potom na historickú reflexiu komunistického hnutia v povojnovom Holandsku, nasleduje akčný prepad banky ústiaci do groteskného záveru a celé je to vlastne život jedného "športovca" vyrozprávaný členom komisie, ktorá má zvoliť najlepšieho športovca storočia. Trošku mi však vadila kamera, ktorá síce nebola zlá, ale potenciál oveľa lepších záberov tu určite bol. (12.05.2008)

Celovečerní režijní debut Mischi Alexandra přináší příběh syna chudého venkovana, který již v dětství pochopil, že pokud v něčem nevynikne, čeká jej podobný osud jako jeho otce. Brzy ale v sobě objeví zvláštní nadání pro oblíbený lidový sport: sezení na kůlu. Naprostý a nepochopitelný lidový sport, při kterém dokáží soupeřící "atleti" na takovém kůlu sedět i více než 250 dní. Bylo to trošku jako z Cimrmana, jelikož se mi nepodařilo po skončení filmu dohledat, ani minimální zmínku o tom, že se takto kdy Holanďané baví. O tohle ale v tomhle filmu nejde, nejde ani o technické detaily, které divákovy přijdou na mysl i když souložící dvojici, jsme ve filmu viděli...na kůlu samozřejmě :o) Jde spíš o to, co je kolem. Zajímavá hudba, herecké výkony a vlastně i naprosto jedinečný scénář. No řeknu vám, moc jsem jim to nezáviděl. Na nohách typické dřeváky a se stoprocentním náběhem na hemeroidy sedět přes půl roku na kůlu, třeba uprostřed rybníka? Děkuji nechci... Film je přesto nádhernou sondou do lidské duše. Viděno jako 18 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (04.04.2015)