Světla v soumraku

Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... (12.01.2007)

Aki stále o tom istom a rovnako, ale mňa on baví. Tentokrát nám nadelil celkom slušný príbeh o naivnom Seppovi, ktorý sa svojou nečinnosťou dostane do zaujímavých situácií, ale akoby mu to ani nevadilo. Na konci vidí vždy svetlo a nestráca nádej. Kati za pokladňou potešila a zajtra si domov kúpim pár červených karafiátov. Terve. (24.03.2024)

Kaurismäkimu je v novém filmu vyčítáno, že příběh životního ztroskotance nezjemňuje lehkým optimistickým humorem, jako to provedl třeba ve svém posledním autorském projektu Muži bez minulosti. Já si naopak mysím, že pouze takto mohl perfektně vyjádřit neutěšený životní stav - absolutní osamění pomocí filmového média. Kaurismäki kašle na nějakou klasickou výstavbu scenáře, postavy nám předkládá jaké jsou, bez psychologického vykrslení, bez náhledů do jejích minulostí. Zejména u hlavní postavy, jež je prototypem filmového antihrdiny. Nechává sebou vláčet, upne se na krásnou ženu, i když odhalí její zištné a zločinecké úmysly. V průběhu filmu se však dá přeci jen trochu dedukovat důvody jeho pasivity a odevzdání - jeho snahy o vymanění se z bídného života ztroskotávají již v zárodku. Pokus o podnikání končí už u banky, která odmítá půjit a snaha o pomsty se zvrtne do tragického (a zcela nefilmového) vyústění. Závěrečná optimistická tečka však dává přeci jen malá světla naděje v životním soumraku. (10.01.2007)

Fakt, že tenhle Kaurismäki je víc vážný než úsměvný, by mu u mě teoreticky měl přinést body navíc. Ale nemůžu si pomoct, jeho hlavní "hrdina" (nebo spíš hlavní pitomec) mi tentokrát k srdci nepřirostl, a na rozdíl od jiných Kaurismäkiho hlavních hrdinů a hrdinek jsem s ním nikterak nesympatizoval. Pitomců mi prostě líto není. To ale nic nemění na tom, že i když subjektivně je to (dosud) můj nejslabší Kaurismäki, objektivně je to pořád ten skvělý nezaměnitelný Kaurismäki, nic naplat. (Pozn.: Kati Outinen, v malé mlčenlivé roličce nevlídné pokladní, mi připomněla jednu mou neoblíbenou nevlídnou pokladní z "mojí" Billy.) (23.06.2016)

Psychologicky propracované postavy? Kde? Je hlavní postava, která pořád někam odevzdaně civí a pokuřuje propracovanou postavou? Těžko. Syrové? Kde? Statické záběry, ve kterých si všichni herci zapomněli mimické svaly někde doma a prostoduchý děj, jehož synopse by se vešla na tři věty i s pointou, to prostě u mě není dobrý film. Seznámení s Kaurismäkim tedy u mě zrovna dobře nedopadlo. Možná pokud bych se chtěl unudit k smrti, natáhl bych Světla v soumraku na dvojnásobnou stopáž a výsledek by byl jistý. (19.12.2006)