Taxidermia

Zvedly se mi koutky úst při nějaké scéně? Ani si nevzpomínám. Tak nějak jsem všechny ty výjevy přijímal a odhazoval, žádný ve mně nezůstal dýl než 5 minut po skončení filmu. Překvapilo mě, kolik scén je v tak naturalistickém snímku digitálních a jak moc jsem předem (správně!) odhadoval, kam se děj bude ubírat. Jako experiment dobrý, jako právoplatné dílo kinematografie neuspělo. (19.08.2006)

Velice těžko se tenhle film komentuje nebo hodnotí. Myslím, že mají pravdu jak ti, co ho vyzdvihují pro svou silnou dekadentnost a originalitu, tak mají pravdu i ti, kteří Taxidermii kritizují pro svou zvrácenost a minimální dějový rozsah. Já osobně bych Taxidermii zhodnotil jako těžko uchopitelné dílo, u kterého se ani nebudete smát ani bát, jen si během filmu uvědomíte jako já, že se vám dělají vrásky na čele z nechápavého a znechuceného výrazu. Jediný klad filmu = KAMERA! Největší mínus = samotný obsah filmu! (15.06.2010)

Tohle se těžko hodnotí, protože to opravdu může být kdekoli mezi odpadem a plným počtem. Je to další kousek plný zvrácenosti, živočišnosti a všech možných prasáren. Mrkněte do galerie, která vám malinko napoví, ale není to ani zdaleka všecko. Dávám 4*, protože to přece jen něco do sebe mělo, když jsem to dokoukal, ale ...... určitě už si to nikdy nepustím, nedej bože to někomu doporučovat, takže dát plný počet, styděl bych se. (21.10.2012)

György Pálfi má zřejmě velice úchylný smysl pro humor. Po neuvěřitelně bizarní komedii Škyt přišel totiž s filmem, který je po všech stránkách o něco dál. Jak v ujetosti, tak v kvalitě. Pokud nejste slabé povahy, rozhodně vám doporučuju tohle vidět! O tom se nedá moc psát, to se zkrátka musí zažít! Kdo neviděl, stejně neuvěří. (27.03.2007)

„Pojmenovali po mně techniku zvracení“ – touto větou se může pochlubit jeden z hrdinů trojgenerační maďarské výpovědi o době a lidech. Tři období, tři lidé, tři pohledy do nejzazších zákoutí jejich nitra (někdy doslova). Děda – válka, sebeukájení. Otec – hluboký socialismus, obžerství. Syn – současnost, vycpávání. V sérii nechutných výjevů souvisejících se zálibami těchto tří jedinců se zrcadlí dobové poměry, nálada společnosti i způsob nahlížení na určitá tabuizovaná témata. Taxidermia totiž bez okolků všechna možná tabu bourá a logicky je mnohými označována za samoúčelnou nechutnost, která chce pouze rozpoutat vášnivou diskuzi. Logicky možná, ale oprávněně? Opravdu mě několik scén přimělo vyloudit na tváři lehce pokřivený úsměv coby obranný mechanismus proti zvracení. Vyloženě vtipných scén zde přitom není mnoho, pokud jsem se smál, pak asi stejně, jako když se smějete při něčím pádu do septiku a zároveň se vám dělá nevolno při představě, že byste byli na jeho místě. Přesto jsem se prapodivně dekadentním způsobem bavil a zvráceně se těšil na každou další “na blití“ scénu, doufaje, že my zase o chlup objasní podstatu díla. Což se skutečně dělo. Není to hloupý film, jenom k určitým tématům přistupuje s větší odvahou, než na jakou byli dosavadní filmoví diváci zvyklí. Jestli si György Pálfi zaslouží uznání za “posunutí možností kinematografie“ ukáže teprve čas, ale ať už budeme mít k obsahové stránce jakékoliv výhrady, formální zpracování zaslouží jednoznačný obdiv. O jasnou špičku jde nejenom na východoevropské poměry. Stejně jako se Taxidermia tématicky netýká pouze zemí bývalého východního bloku a má jasně patrné nadčasové tendence. Tohle se odvažuji tvrdit již dnes a za dalších deset let…? Uvidíme. Čtyři hvězdičky přitom nedávám jenom za to, že snímek celkem natvrdo říká, kým ve skutečnosti byli téměř všichni komunističtí funkcionáři. :) 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Dadel, Exkvizitor, tragos (28.03.2007)