Neporazitelný II: Poslední zůstává

Dokonalý výplach mozku, který se nenuceně vetře do divácké pozornosti nulovým dějem, který vynahrazuje absolutně dokonalá smršť akce. Ač je jasné, že si někteří z aktérů k nohám či rukám občas drát přivázali, strhnou vás kontaktní souboje svojí propracovaností a hlavně přehledností. Isaac Florentine se svou tvorbou až dosud důstojně vyplňoval poličky videopůjčoven, ale to, že pro jednu ránu nepoužije dvacet střihů jako tomu většinou u jeho kolegů bývá, jej povyšuje na opravdového asskickera. Jen je nakonec škoda, že Michael Jai White svým vystupováním a mluvou patří spíše do role bodyguarda hip-hopových niggas, než mezi provazy ruského vězení jako klaďas afroamerického původu. Naštěstí má zdatného protivníka Scotta Adkinse, který pojem bad motherfucker posouvá do jiné dimenze a druhý díl oproti prvnímu o dvě hlavy výše. (12.10.2007)

Na tenhle film se mi nabízí dva odlišné úhly pohledu. První - slabomyslná negrofilní sračka na intelektuální a výpravné úrovni pozdních Seagalových "bulharských" filmů, s totálně dementním námětem, scénářem i dialogy a s jedním Hebrejcem a hromadou Bulharů s jejich typickými turkotatarskými xichty, kteří se trapně pokoušejí hrát Rusy. Druhý - relaxační oldschoolový snímek připomínající svou příjemnou nekomplikovaností a přímočarostí obdobnou tvorbu osmdesátých let, s opravdu nadstandardně dobře natočenými bojovými scénami, u kterého si početné (převážně mužské) publikum jistě přijde na své. Já hlasuju pro syntézu obou předchozích hledisek. (19.06.2013)

Niekedy percentá (momentálne 73%) na CSFD nechápem a toto je jeden z tých prípadov. Táto boxerská väzeňská dvoječka tu má omnoho viac percent, ako jej o čosi kvalitnejší predchodca. Na drsnejšie urobené súboje vo väzení, kde sa ide v štýle ultimate fighting sú plné záberov robených na lacný prvý dojem a celý film nejde o nič iné, len ako si Bojka s Georgeom si v zapšklom ruskom väzení pomerajú, kto má dlhší pipík... (30.03.2010)

zatímco trojka je čistokrevné, upřímné a na nic si nehrající béčko, druhý díl se místy snaží působit zbytečně důležitě (rozhovory se staříkem), což mu při tom béčkovém námětu rozhodně nesvědčí.. dvojka rovněž nenabídne zdaleka takovou porci soubojů jako následující díl.. namísto toho je v ní příliš mnoho vaty a prázdného kecání, díky čemuž film působí i při tak krátké stopáži trochu nudným a zdlouhavým dojmem.. (24.03.2012)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)